Vetřelci, volavky a vítězství revoluce?

Vítejte v roce 2013. Už máme přes 20 let demokracii, zbavili jsme se zločinného režimu (rozuměj odstavili jsme od kormidla komunistickou stranu) a jsme nyní svobodnou, spravedlivou a kvalitní společností, kde jsou dodržována všechna lidská práva. Každý má stejné možnosti a stejně nadějné vyhlídky v tomto dokonalém demokraticko-kapitalistickém systému. Není nač si stěžovat.

Ano, máme tu nějaké drobné „problémy“, ale ty jsou jen v konkrétních lidech, pár nových zákonů to jistě spraví a taky brzo přijde konečně ke slovu ta mladá, hrůznou totalitou neposkvrněná, generace, která definitivně dobuduje tuhle dokonalou společnost. Tenhle systém je prostě nejlepší a nikdo normální ho vůbec nemůže kritizovat. A pokud tak někdo činí, je to určitě nějaký pseudohumanistický nedovzdělanec a rádoby intelektuál. Takže levičák, takže jasně komunista, takže fuj fuj fuj. Pozor děti, abyste se s nějakými takovými kritiky nezapletli, v téhle zemi není nikdo horší než oni!

Takovou krásnou atmosféru tu v tom roce 2013 máme. Vedle těch malých „problémků“ jako ovládnutí státu mafiány nebo celospolečenský a elitami nijak neodsuzovaný rasismus, se jeví bourání památek ještě jako nevinná zábava. Přesto je právě tahle věc poměrně symptomatická pro morální rozklad společnosti. A bohužel se neustále opakuje a nastavuje nepříjemné zrcadlo všem režimům bez rozdílu.

foto: Wikipedia

Ve chvílích, kdy tohle píšu a vy to čtete, s největší pravděpodobností pokračuje devastace hotelu Praha, z architektonického hlediska jedinečné stavby plné unikátních artefaktů. Shodou okolností se v mém okolí vyskytuje zaměstnanec jedné ze stavebních firem, která byla na demolici najata. Vypráví o přísném rozkazu zničit všechno, odnést nebo zachránit se nesmí nic! A tak přichází na řadu kladiva a sbíječky – zničit, rozbít, zlikvidovat, vymazat z povrchu zemského!

Při těchto slovech se mi hned se mi vybavily vzpomínky na záběry podobného ničení:

Jsem jen humanitní nedovzdělanec, můžete mi tedy prosím někdo ukázat zásadní rozdíl? Ideologie je sice jiná, ale výsledky se neliší. Stejně jako barbarismus a nenávist k těm, kteří mají jiný pohled na svět. A snaha pohledy těch druhých z historie vymazat. Ti, kteří se tak rádi distancují od dob minulých a považují se za lepší bytosti, jsou jim ve velké většině nejpodobnější. Arogance a přezíravost moci je věčná a neustále se opakuje.

Militantní antikomunisté a zastánci neomezeného kapitalismu budou jistě argumentovat nějakým právem majitele dělat si se svým majetkem, co chce. Ale neměl tedy minulý režim stejné právo ničit historická centra našich měst, kostely, hrady a zámky v honbě za lepší budoucností? Ne neměl, stejně jako ho ale nemáte ani vy, milé dnešní elity. Soukromý zájem nebo dokonce soukromé vlastnictví neleží na žebříčku hodnot vždy nejvýš (ať už se jedná o soukromý zájem jedince nebo kolektivu, třeba komunistické strany), a to ani když se zaklíná blahem ostatních (bazénem, parkem, gymnáziem…).

Vítejte v roce 2013. Ne, nežijeme v žádné nové, skvělé éře, která by byla opakem té staré. Jak výstižně napsal Pavel Kosatík v A2: Dnes je myslím zřejmé, že rok 1989 tak převratným mezníkem, jak si mnoho lidí včetně mě myslelo, nebyl. Předtím svoboda nebyla, potom ano, tento základní rozdíl samozřejmě zůstává. Ale polistopadová společnost je pokračováním té předlistopadové mnohem víc, než se mi zdálo. Duchovní marasmus společnosti se nezastavil, ale prohloubil. Hodnoty se nezpevnily, ale ještě více zrelativizovaly. Drancování společnosti na všech úrovních se nezpomalilo, ale dosáhlo míry, která by předtím nebyla myslitelná.

Važme si toho, že ještě pořád máme svobodu, která je tou nejzásadnější hodnotou. Ale buďme hodně obezřetní, protože pokud je svoboda slova to poslední, co nás dělí od temných dob, tak to nás od budoucích pekel nedělí mnoho.

2 Replies to “Vetřelci, volavky a vítězství revoluce?”

Comments are closed.