Tušili jsme, že se to stane. Dokonce jsme si mysleli, že k tomu dojde už dávno. Oprávněně jsme se obávali, že milovníků nevzhledných, špinavých míst (která ale v sobě mají něco, co tolika objektivně hezčím, kvalitnějším a přívětivějším místům chybí, totiž svébytný genius loci) není dost na to, aby mohla přežít až do roku 2016. Vzdorovala dlouho. Ale nakonec i ona prohrála. Ano, Bubenečská nádražka ukončila provoz.
RIP mlíčňák
To je ovšem velmi smutné! Byl to poslední socialistický podnik v Dejvicích. No jo, teď musí být všechno „free“, „cool“, „in“ a „multikulti“, takže mlíčňák už sem nepatří. Brzy nebudu už moci vyjít na ulici, abych se z tohoto světa nepoblil.
Pan Bogs je rozčílený a smutný. Právem. Před pár dny totiž zavřeli kultovní Mléčný bar na dejvickém kulaťáku. Podle slov paní prodavačky ho nahradí jiná občerstvovna: „Něco modernějšího a dražšího,“ dodává s povzdychem. Podle jedněch půjde o bageterii, podle jiných o vícepatrovou restauraci (a v tom případě zřejmě vezme za své kazetový strop). Hladovým pocestným tak v nejbližším okolí zbývá třeba KFC, řetězcová bageterie nebo pekařství Paul (čti kousek rozmraženého pečiva za 50 korun). Pohostinství vznikají a zase mizí. Zavření takového podniku, jakým býval náš oblíbený mlíčňák, je ovšem i jedním z mnoha příznaků toho, jak se z Prahy v jistém ohledu stává sterilní, nudné a předražené město.
Můj svět bez domova
Máme moc rádi organizaci Jako doma, protože takhle nějak si představujeme ideální sociální práci. Rádi tak podpoříme jejich další projekt – fotografickou výstavu žen bez domova. A protože si nemyslíme, že je správné rozhodovat „o nich bez nich“, tak si také nemyslíme, že je správné „o nich bez nich“ psát. Eva, jedna z fotografek, vás proto na výstavu pozve sama. Stejně bychom to nenapsali líp.
Lovosice: Industria vládne
— A jak vy to tady máte s těma migrantama? Máte tu nějaký? Bojíte se jich?
— Migrantů se nebojíme. Dyť my tu těch hnědejch už spoustu máme. Těch co nemakaj! Těch je tu plno!
I v šepotu je síla
Dostihy a sázky!
Chtěla jsem začít velkolepými slovy, nápaditými metaforami a vymazlenými metavtipy. Přišlo mi to ale nakonec úplně zbytečné, proto přejděme rovnou k věci. Vágus.cz vydal tištěnou ročenku! (Vysvětlení pro mladší a alternativnější ročníky – to je něco jako zin.) Nejde o výběr toho nejlepšího z tohohle blogu, ale o 15 zcela nových, původních textů (plus jeden převzatý), které spojuje jedno téma – dostihy a sázky.
Kdo koho vlastně potřebuje?
Kdo se zajímá o autonomní centrum Klinika již nějakou dobu, kdo se nějakým způsobem angažoval, může být z nastávajícího vývoje poněkud zaskočený. Jak by ne, když najednou zjišťuje, že je na jedné lodi s magistrátními politiky nebo dokonce s Andrejem Babišem. Kdo to chce vidět černě, může si připadat, jako by mu před nosem v přímem přenosu probíhal tradiční příběh kapitalismu, který jakýkoli protest, kontra-akci či kontrakulturu dokáže pohltit a obrátit ve svůj prospěch. Jakoby se z počáteční vzpoury stal velký zábavný cirkus, kde si každý bez z obav z postihu nebo společenského znemožnění může zamávat anarchistickou vlajkou a cítit se jako rebel. Jakoby se původní antisystémový étos vytratil a squatteři byli oceňováni hlavně za to, že někde uklidili a plánovali vytvořit rodinné centrum. Propadnout tomuhle dojmu nebo se dokonce stáhnout by byla teď ale ta největší chyba.
Marné čekání na Nicholase?
Demonstrace za přijetí syrských uprchlíků, 18. 12., Úřad vlády, 16:00
V roce 1939 brázdila Atlantik loď St. Louis, která opustila Hamburk v květnu toho roku. Na její palubě bylo 960 Židů, kteří doufali, že se jim podaří uprchnout před nacisty. Jejich cílem byla Kuba, kde jim nebylo dovoleno přistát, ačkoli měli platná víza. Stejná situace se opakovala u břehů Spojených států i Kanady, St. Louis se tak musela vrátit zpět do Evropy. Několik stovek pasažérů pak holocaust nepřežilo…
Proč všichni potřebujeme Kliniku
They can land a robot on a comet, but they can’t put a person in an empty house. Tak zněl jeden z nejtrefnějších komentářů poslední doby. A to jsme ani netušili, že pro nás bude mít o dost konkrétnější význam než jen v rovině obecné. A než jsme stačili napsat, proč kulturní a sociální centrum Klinika podporujeme, vyklidila ho policie. Možná to tedy vypadá, že přicházíme s křížkem po funuse, ale věříme, že vyklizením to nekončí, ale teprve začíná. To nejmenší, co můžeme všichni udělat, je přijít na demonstraci na podporu Kliniky tuto sobotu (13. 12.) ve 14 hodin na Náměstí Jiřího z Poděbrad.
Hádej proč
Žádný chytrý kecy, ani litanie. Jen stručnej výčet důvodů, proč vás chceme upozornit na pár akcí.