Gare de l’Agha: Je libo kávu Alžír?

Vzpomínáte na speciální podnik, důvěrně nazývaný U Emy na Masarykově nádraží? Nacházela se nad dnes již rovněž zaniklou internetovou kavárnou a květinářstvím. Nápoják paní Emy čítal variace káv v řádu desítek. O tom by vám s láskou víc pověděl třeba tamní znalec, pamětník, kolega Palák. Co figurovalo v ruské kávě si nejspíš domyslíte, ale alžírskou kávu už jistě známe všichni. Navíc byste ji, tuším, našli i v takové kavárně Slavia. Nijak jsem nečekal, že se pár let od konzumace svého prvního alžíru ocitnu přímo v zemi, která tomu nápoji dala název. A název mu paradoxně dala, i když o vaječňák na jeho území nezavadíte.

Continue reading “Gare de l’Agha: Je libo kávu Alžír?”

Vlašim: Bytnost strojvůdce stolu

Letošní léto nepřineslo mnoho houbařských úlovků. Byl jsem smutný. Pro přípražské houbaření mi strýc Láďa doporučil výlet k jisté vesnici u Benešova. Kamarádi vyjeli už ve světle brzkého rána, já se táhl s houstičkou a lahváčem o hodinu později. V Benešově probíhal festiválek parní železnice a podobného šotoušství, ale nově otevřená nádražka byla staronově zavřená. Ale jen toho času, jak jistě čtenář ví, tak se aktuálně se těší dobrému zdraví a je v provozu. Vyrazil jsem motoráčkem směr Vlašim. Domašín, zastávka na znamení. Tato signifikace jaksi nezafungovala, pročež jsem skončil až ve Vlašimi s omluvami pana strojvůdce. A chyba v systému měla něco do sebe, protože vlašimská nádražka je vskutku příjemná záležitost.

Continue reading “Vlašim: Bytnost strojvůdce stolu”