Ještě před deseti lety vypadalo Dillí úplně jinak. Venkovani hrnoucí se do hlavního města za prací, prudký rozmach automobilismu, Luytensovy ulice dimenzované sice na královské průvody a přehlídky, ale už ne na statisíce chrastících a čoudících vozidel. Příchod podzemní dráhy, která – světe div se – funguje takřka bezchybně, působil v tu dobu jako jakýsi deus ex machina. Však se taky metro otevřelo na Vánoce 2002, i když těžko říct, jakou v tom hinduisté našli symboliku.
Médii nedávno proběhla zpráva o tom, že dělníci pracující na stavbě metra v Dillí jsou placeni tak mizerně, že nedostávají ani indickou minimální mzdu. Jsme si jistí, že jeho architekti to s pracovními podmínkami stavbařů mysleli úplně jinak.
