Je pátek, třicet pět ve stínu, můj batoh je o pět kilo těžší, právě jsem nakoupila techniku v nedalekém skladu. Nutně bych potřebovala odměnu za celý týden – orosenou desítku a takovou tu českou klasiku.
Follonica: svůdně odhalené cappuccino
Přímořské toskánské letovisko Follonica leží na trati spojující historické klenoty Pisa a Řím. V létě zde ulice tepou hudbou a smíchem a dlouhé pláže zdobí těla turistů. V dubnu tu není nic.
Divoký kapitalismus a sociální nadstavba
Polovina devadesátých let, na českou hokejovou scénu vlétl hokejový klub z Valašska a na dlouhých sedm let opanoval nejvyšší hokejovou soutěž. Vsetín ovšem kromě úspěchů na ledě přinesl do zatuchlého prostředí českého sportu i mnoho dalších elementů, které by neměly zůstat zapomenuty. Říkali tomu „sociální nadstavba“.
Pula: nádraží na břehu moře
Železniční stanice Pula je konečnou stanicí na trati Pula–Buzet. Nachází se severozápadně od centra v blízkosti přístavu přímo na břehu Jaderského moře. V blízkosti nádraží se nacházejí větší secesní činžáky postavené za Rakouska-Uherska, což není v samotné italsky vyhlížející Pule úplně běžné. Před rozpadem jugoslávské federace jezdily vlaky na této trati až do slovinské Divači. Dnes je trať odříznuta od chorvatské železniční sítě a na chorvatské straně končí vlaky ve městě Buzet.
On tratí aneb Když hvězda padá do insolvence
Býval zatraceně dobrým hokejistou. Pak ale udělal ten nejhorší hřích a skončil kariéru. A pak zas. A ještě jednou. Nakonec ji skončil v době, kdy už vůbec nikdo nevěděl, že ještě chytá. Jestli měl hokej svoje Nagano, marketing zažil svoji Hirošimu. A v obou případech byl hlavní postavou Dominik Hašek.
Continue reading “On tratí aneb Když hvězda padá do insolvence”
Ružomberok: Nečekaně dobrá jalovcová smršť
Zimní nabídka relačních jízdenek nás zlákala k návštěvě tohoto napůl horského a napůl průmyslového městečka k zimním radovánkám. Trochu tvrdě vypadáváme z výšky Pendolina na nízký betonový perón a kulháme k překrásné dřevěné historické nádražní budově. Hledáme nějakou nádražní osvěžovnu, abychom se patřičně odměnili za cestu. Nacházíme z druhé strany nádražní budovy Jedáleň na stanici, vypadá dobře, ale má jednu chybu, je zavřená. Dle papíru nalepeného na dveřích funguje od 7:00. Trošku nás to přivádí do rozpaků, zda jsme takové lemry, že se chceme ožrat až tak pozdě ve tři odpoledne a už je zavřeno.
Continue reading “Ružomberok: Nečekaně dobrá jalovcová smršť”
Tatranská Lomnica: Ostrůvek klasiky v moři komerce
Ve slovenských horách existují dva druhy lavín, ty které chcete a ty které nechcete zažít. Ta na nádraží v Tatranské Lomnici je celkem bezpečná, a pokud bude větší, s trochou štěstí z ní vyváznete jen s lehkou kocovinou. Jedná se o nádražní restauraci Lavína, která je přímo v srdci Tatranské Lomnice.
Continue reading “Tatranská Lomnica: Ostrůvek klasiky v moři komerce”
Přemyšl: Svatyně všech nádražek
Jestli jste si nebyli úplně jistí, zda na Ukrajinu cestovat letadlem nebo vlakem, existuje jedno místo, které by vám na tuto otázku mělo odpovědět. Nádražka ve východopolském Przemyślu říká naprosto jasně, že vlakem. A ideálně se zastávkou na krém z pečených rajčat a paprik ve zdejší svatyni všech nádražek.
Košice, Staničný Pivovar: Brána východu
„Čau, Samčo, co ty tady, člověče?“ – „A, čau Smršíne, jedu z Ostravy z koncertu,“ říká mi zarostlý kamarád s přívětivým úsměvem a podává mi ruku. Má ji od třpytek. Teď mám od třpytek ruku i já. Viděl jsem ho už od výstupu z vlaku. Nebyl jsem si jistý, že je to on, na východním Slovensku může mít háro, dredy a kytaru přes záda s plyšovou muchomůrkou zavěšenou na batohu každý druhý, ale byl to on. Je šest ráno, slunce se líně válí nad kopci, je léto, teplota vzduchu 11 stupňů, právě jsem přijel do Košic.
Kabinu musíš umět přechcat aneb Psycho dorostenecké kopané
Kuneš: Pročs vlastně přestal hrát fotbal, bro?
OuBí: Víš, jak to je v dorosteneckým fotbale, kdy přijdeš do kabiny a borci tam na sebe vytahujou čuráky a baví se o tom, jak má kdo velkého nebo malého šulina a kdo má svěšenou prdel? Myslel jsem, že když člověk bude hrát třetí ligu se staršíma kopačkama, tak z týhle demence nadobro vypadne. Mýlil jsem se… Samozřejmě se tam našly cenné výjimky, ale ty byly koneckonců i v dorostenecký kabině. I díky nim jsem to nezabalil o několik let dřív.
Tys skončil proč? Srali tě trenéři a ty sis chtěl raději číst Holana?
Continue reading “Kabinu musíš umět přechcat aneb Psycho dorostenecké kopané”