Můj dnešní spoj a symbol francouzských železnic, vlak TGV, vyjíždí z malého města Thionville, ležícího na hranicích Lucemburska a Francie, do dějiště letošní olympiády. Pro počet vagónů jen stěží vidíte na konec soupravy. Postupně do mého vagónu nastupuje deštěm skrz naskrz promočená skupina zpívajících francouzských skautů, kteří stejně jako já míří do Paříže a po celou cestu se starají o nepřetržitý hluk, zabraňující soustředěné četbě nebo vlakovému rozjímání. Začínám hledat v poměrně zdařilé mobilní aplikaci francouzských drah SNCF cestu do jídelního vozu. Je to kousek, jeden vagón od mého místa v horním patře vlaku, proti směru jízdy.
Bük: Já jsem dcera Maďara!
Chytni se za jazyk a řekni: „Já jsem dcera Maďara!“ Fousatý vtip, který jsem v počátcích své toulavé kariéry slyšel na open-air koncertě od frontmana bluesrockové kapely, která ve svém slavném patetickém textu deklaruje, že „na starym nádraží, tenhleten vlak už dávno jel“, aby se posluchač vzápětí dozvěděl, že: „tenkrát se pilo všech značek levnejch vín, pro co se žilo, snad jen pro dívčí klín“. Vyzbrojen mimo jiné oběma jmenovanými atributy zpěvákova mládí, nezbytnými pro opravdový život devadesátkové máničky jsem se po důkladném studiu jízdních řádů odhodlal prozkoumat taje typické nádražní restaurace země praotce Hunů.
Úštěk: Nepřišli jsme na čokoládu
Je středa večer a zejtra 17. listopad. Trochu s obavama vystupuju v Úštěku na nádaží z prosklené obludy se svítícíma zářivkama. Minule jsme vkládali naše betonový naděje do tanvaldské nádražky po dlouhé cestě v dešti podél Kamenice a našli temno a přes umaštěné zamčené dveře jen pohled na opuštěný bar bez zboží. Nikdo nikde. Snad počínající rekonstrukce? Doufejme.
Praha Hostivař: skryté perly za milion
Je pátek, třicet pět ve stínu, můj batoh je o pět kilo těžší, právě jsem nakoupila techniku v nedalekém skladu. Nutně bych potřebovala odměnu za celý týden – orosenou desítku a takovou tu českou klasiku.
Follonica: svůdně odhalené cappuccino
Přímořské toskánské letovisko Follonica leží na trati spojující historické klenoty Pisa a Řím. V létě zde ulice tepou hudbou a smíchem a dlouhé pláže zdobí těla turistů. V dubnu tu není nic.
Divoký kapitalismus a sociální nadstavba
Polovina devadesátých let, na českou hokejovou scénu vlétl hokejový klub z Valašska a na dlouhých sedm let opanoval nejvyšší hokejovou soutěž. Vsetín ovšem kromě úspěchů na ledě přinesl do zatuchlého prostředí českého sportu i mnoho dalších elementů, které by neměly zůstat zapomenuty. Říkali tomu „sociální nadstavba“.
Pula: nádraží na břehu moře
Železniční stanice Pula je konečnou stanicí na trati Pula–Buzet. Nachází se severozápadně od centra v blízkosti přístavu přímo na břehu Jaderského moře. V blízkosti nádraží se nacházejí větší secesní činžáky postavené za Rakouska-Uherska, což není v samotné italsky vyhlížející Pule úplně běžné. Před rozpadem jugoslávské federace jezdily vlaky na této trati až do slovinské Divači. Dnes je trať odříznuta od chorvatské železniční sítě a na chorvatské straně končí vlaky ve městě Buzet.
On tratí aneb Když hvězda padá do insolvence
Býval zatraceně dobrým hokejistou. Pak ale udělal ten nejhorší hřích a skončil kariéru. A pak zas. A ještě jednou. Nakonec ji skončil v době, kdy už vůbec nikdo nevěděl, že ještě chytá. Jestli měl hokej svoje Nagano, marketing zažil svoji Hirošimu. A v obou případech byl hlavní postavou Dominik Hašek.
Continue reading “On tratí aneb Když hvězda padá do insolvence”
Ružomberok: Nečekaně dobrá jalovcová smršť
Zimní nabídka relačních jízdenek nás zlákala k návštěvě tohoto napůl horského a napůl průmyslového městečka k zimním radovánkám. Trochu tvrdě vypadáváme z výšky Pendolina na nízký betonový perón a kulháme k překrásné dřevěné historické nádražní budově. Hledáme nějakou nádražní osvěžovnu, abychom se patřičně odměnili za cestu. Nacházíme z druhé strany nádražní budovy Jedáleň na stanici, vypadá dobře, ale má jednu chybu, je zavřená. Dle papíru nalepeného na dveřích funguje od 7:00. Trošku nás to přivádí do rozpaků, zda jsme takové lemry, že se chceme ožrat až tak pozdě ve tři odpoledne a už je zavřeno.
Continue reading “Ružomberok: Nečekaně dobrá jalovcová smršť”
Tatranská Lomnica: Ostrůvek klasiky v moři komerce
Ve slovenských horách existují dva druhy lavín, ty které chcete a ty které nechcete zažít. Ta na nádraží v Tatranské Lomnici je celkem bezpečná, a pokud bude větší, s trochou štěstí z ní vyváznete jen s lehkou kocovinou. Jedná se o nádražní restauraci Lavína, která je přímo v srdci Tatranské Lomnice.
Continue reading “Tatranská Lomnica: Ostrůvek klasiky v moři komerce”