Konečně se mi podařilo v Třebové přestupovat jindy než v pondělí v 7 ráno, byla to čtvrthoďka, takže zcela naklid. Zatímco celý uzel prochází rekonstrukcí, stará zarážedla, zeleň i dobové rezavé příhradové sloupy trakčního vedení mizí, nádražka zůstává netknuta. Tedy hemžením a entropií. Štamgasti ani jiné stálosti nikam nejdou, to bez obav.
Při vstupu dýchne a ohromí ten vysoký strop, kdy se jeden cítí jako v chrámu. Chrámu sekulárním, demokratickém a užitném, přesně v souladu s duchem tehdy mladé republiky. Však to tam taky všichni dobře známe. Nikdo, kdo Tam nebyl, naše stránky nečte, ten pravděpodobně právě objevuje umělé hawk tuah meme trendy nebo jiné činnosti pevně spjaté s kulturou centristického normcoru.
Nepříjemné překvapení nastalo, když místo první třetiny öresundského bronzového derby dávali nějaké formule. My šli ale stejně ven. Vynikající tankový staráč za 39 a malá bezinka za 22. Někde dobře ještě je. Do chvilky se k nám na cígo zastavil der Hauptštamgast (poznalo se to tak, že měl místo v čele a tedy nejlepší výhled na formule). Zařval „dobré ráno“ a masivně si sigmaříhnul tím způsobem, který je žádoucí, pokud se jeden právě vydává do lesa po velmi rychlém exáči nebo filé.
Zůstat a pozorovat lákalo, ale přece jen bylo potřeba držet se plánu a ctít polovičku, která byla ten den velice dánská, a ujít jsme si to nechat opravdu nechtěli. Cestou z UO-město jsem navíc měl slíbenou nácestnou Holbu do plecháče. Ten podnik se sem rozhodně dostane taky, o něm ale zase příště, znova.
plebejský požitkář
