Tuto pracovně-domovskou nádražku jsem navštěvoval léta s kamarádem Vidlou, který je místní. Stala se pro mě rituálem před mou dovolenou vlakem po naší vlasti. Po práci jsme se sešli v tomto lokále a dali si pár lahváčů Radegastu. Jak tady bylo tady zvykem, na stojáka. Pozorovali jsme čilý ruch kolem nádraží a přitom jsme probírali život. Poté už mě čekal vlak do Valašského Meziříčí a Valašský expres směr Čechy. Před pár lety jsme se dozvěděli o rekonstrukci nádraží a jeho okolí. To vyvolalo naše obavy o budoucnost bufetu. Bohužel se naše obavy naplnily. Nádražka půjde k zemi, jelikož se prostor kolem nádraží revitalizuje. Jako útěchu se město rozhodlo uspořádat rozlučkovou akci s názvem Poslední tečka.
Akce pod záštitou města začala kolem čtvrté hodiny odpolední za hudebního doprovodu kapely Arytmická svině. Odhaduji, že se akce zúčastnilo přes dvě stě lidí. Na webu města píšou kolem tří set. V úvodu se u mikrofonu vystřídali zástupci města v čele s panem starostou. Slova se ujal také poslední provozovatel bufetu Radomír Matula, který shrnul historii podniku, jehož příběh se začal psát v průběhu 70. let minulého století. Následovala krátká přednáška o významu nádražních bufetů. V průběhu akce se účastníci mohli přímo rozloučit s nádražkou a projít si všechny její útroby a něco si z ní odnést na památku. Nejoblíbenější suvenýry byly hlavně různé nápisy a bedny s pivními sklenicemi Radegast. Také se znovu odkryla malba s textem „Valašsko moje, zdrávo buď“, která se schovávala posledních pár let provozu za televizí.
Vstup zdarma. Vše je zdarma. Tahle hesla z letáku nelhala. Kromě nekonečné fronty na pivo si účastníci mohli dát vlašský salát s rohlíkem nebo chlebíček a zavzpomínat si na tato typická jídla, která byla v minulosti základním kamenem tradičních nádražek. Venku panovalo opravdové horko, letní počasí bylo v plném proudu. Naštěstí stojí u nádražky vzrostlá lípa, která poskytovala účastníkům stín. Ani lípa však nezabránila tomu, že se jedné postarší paní udělalo špatně a musela přijet záchranka a ošetřit ji na místě. Za hodinu už byla paní zase jako čipera a popíjela pivko. Jde vidět, že pozitivní aura nádražky stále žije.
I když se budova bufetu v průběhu léta zbourá a místo čeká revitalizace, úplný konec občerstvení u nádraží to naštěstí není. Po rekonstrukci nádražní budovy se zde nyní nachází Rail Cafe & Bakery. Klientela bývalé nádražky se ale pravděpodobně přesunula k budce za nádražím, kde si kromě novin a časopisů můžete koupit plecháče piva nebo něco ostřejšího a dát si to na stojáka vedle na zábradlí. Ale o tom až někdy jindy.
