Je pátek, třicet pět ve stínu, můj batoh je o pět kilo těžší, právě jsem nakoupila techniku v nedalekém skladu. Nutně bych potřebovala odměnu za celý týden – orosenou desítku a takovou tu českou klasiku.
Děčín: Galerie problémů Sudet
„Ty jsi nejlepší cigán z Děčína, more!“ ozývá se od vedlejšího stolu, kde romská partička bezostyšně kouří cigarety a popíjí přinesený alkohol. Rádio burácí na celou hospodu a z druhé strany všechno pobaveně sledují německé vlakvedoucí, které si krátí pracovní pauzu smažákem s bramborovou kaší. Děčínská nádražka v neděli odpoledne žije jako nikdy.
Follonica: svůdně odhalené cappuccino
Přímořské toskánské letovisko Follonica leží na trati spojující historické klenoty Pisa a Řím. V létě zde ulice tepou hudbou a smíchem a dlouhé pláže zdobí těla turistů. V dubnu tu není nic.
Kde je Závišův Červený most, co je železniční most?
I Mistr Záviš se někdy utne! Přestože jej adorujeme, musíme podotknout, že v jedné věci se mýlil. Totiž pouze sdělit, že Červený most je železniční most, prostě není dost.
Continue reading “Kde je Závišův Červený most, co je železniční most?”
Divoký kapitalismus a sociální nadstavba
Polovina devadesátých let, na českou hokejovou scénu vlétl hokejový klub z Valašska a na dlouhých sedm let opanoval nejvyšší hokejovou soutěž. Vsetín ovšem kromě úspěchů na ledě přinesl do zatuchlého prostředí českého sportu i mnoho dalších elementů, které by neměly zůstat zapomenuty. Říkali tomu „sociální nadstavba“.
Váránasí: úkryt před turisty
„Jsem na světě 64 let a tohle je nejkrásnější věc, co jsem kdy viděl,“ dojímá se prodavač betelu na nábřeží. Když jsem byl v Banárasu naposled, stavba koridoru od chrámu Káší Višvanátha na nábřeží teprve začínala a lžíce bagrů ukusovaly ze starých domků historického centra. Dnes už se dokončují obklady a honosná stavba se co nevidět otevře v plné parádě. Změna je dokonána.
Dillí: Znal jsem, a proto RIP
Indické dráhy sice mají občas problém s dochvilností, na druhou stranu se ale mohou pochlubit poměrně aktuálními a přesnými informacemi o poloze vlaků. Jen je škoda, že na nádraží ve starém Dillí zrovna vypadl mobilní signál, a tak si přesný odjezd svého spoje nemůžete zjistit. Informaci o dvouhodinovém zpoždění vlaku pak obdržíte SMSkou sice dvakrát, nicméně čtyři a devět minut po očekávaném odjezdu. Inconvenience regratted. A aby nebylo politováníhodných zpráv málo, zdejší nádražka je zrušena.
Pula: nádraží na břehu moře
Železniční stanice Pula je konečnou stanicí na trati Pula–Buzet. Nachází se severozápadně od centra v blízkosti přístavu přímo na břehu Jaderského moře. V blízkosti nádraží se nacházejí větší secesní činžáky postavené za Rakouska-Uherska, což není v samotné italsky vyhlížející Pule úplně běžné. Před rozpadem jugoslávské federace jezdily vlaky na této trati až do slovinské Divači. Dnes je trať odříznuta od chorvatské železniční sítě a na chorvatské straně končí vlaky ve městě Buzet.
On tratí aneb Když hvězda padá do insolvence
Býval zatraceně dobrým hokejistou. Pak ale udělal ten nejhorší hřích a skončil kariéru. A pak zas. A ještě jednou. Nakonec ji skončil v době, kdy už vůbec nikdo nevěděl, že ještě chytá. Jestli měl hokej svoje Nagano, marketing zažil svoji Hirošimu. A v obou případech byl hlavní postavou Dominik Hašek.
Continue reading “On tratí aneb Když hvězda padá do insolvence”
Čittaurgarh: krev, prášky a smaženky
„Chcete aspoň něco od bolesti?“
„Ještě občanku, prosím.“
„Nezahulíme?“
„Vaše sedadlo je 23 ve voze S2, běžte tam a vyřešíme i tu první pomoc.“
„Dál, sabdží, šáhí panír, karí pakóra, ačár, rýže a čtyři paráthy. Za 130.“
„To jste se naučil hindsky tak rychle?“
„Bolí to?“
„V Čittauru budeme stát půl hodiny, tam to ošetříme.“
Seběhlo se to všecko nějak moc rychle. A ty prášky tomu taky úplně nepřidaly. Jednu věc vím ale jistě: tohle bude na šití. V koleni mám díru, krerá by si zasloužila dva stehy a tetanovku. Největší ironie je ale v tom, že se mi to ani nestalo na mém vlastním sedadle. Rezervační systém celý den nějak blbnul, takže číslo svého lehátka prostě neznám. Usedám na první volné místo v uličce, natahuju nohy na protější sedadlo, vlak se rozjíždí, opěrátko padá a zasekává se horní hranou přímo do mého levého kolene. Jo, tak nějak to bylo. Tohle budu říkat zítra, až půjdu v Dillí do nemocnice.