Úštěk: Kuřácká hospoda!

Kdy už tam budem? Obligátní otázka účastníků naší zimní výpravy. Brzy, vzdušnou čarou je to už jen pár kiláků! Jenže jak už to tak bývá, cesty vzdušnou čarou jsou nedosažitelný ideál a cesty skutečné jsou mnohem delší. Svíjí se klikatými a hlubokými stržemi, jsou zaváty hlubokými závějemi a nekončí ve vzdušných zámcích, ale v nádražních restauracích, tentokrát v Úštěku.

Vchodové dveře vítají příchozího hosta certifikátem zaručujícím autenticitu nádražního podniku, tedy cedulí Kuřácká hospoda. Tabákový odér uvnitř tomu odpovídá a jen dokazuje, že tento certifikát nebyl Úštěckému podniku udělen nadarmo. Mlhavá atmosféra pořízených fotografií však není způsobená kouřem, který v době naší naší návštěvy nebyl zas tak hustý, ale orosenou čočkou.

Necháváme před Silvestrem trošku vydechnout játra a objednáváme si pouze nealkoholické pivo, a protože jsme po dvoudenním putování zimní krajinou řádně vymrzlí, dáváme přednost lahvím ze skladu, před orosenými láhvemi z lednice. Dodavatelem jsou Ústecké pivovary, v současné době spadající pod skupinu Heineken, dostáváme tedy Fríí. Podle propagačních materiálů tento svobodný mok vznikl spojením těch nejlepších postupů, rozuměj výroby piva Zlatopramen (nic moc) a Starobrno (ho! ho! ho!). Chuť Fríí tomu odpovídá.

Na celou návštěvu máme necelých deset minut, ale jak tvrdí reklamní slogan, s Fríí prostě máte všechno pod kontrolou. Fotografuji výzdobu, obzvláště nástěnka s pohledy od štamgastů stojí za to, vskutku vytříbený vkus, a odcházím na záchodky. Výkon potřeby nechávám na později, reportáž má přednost. Po dokumentaci podstatných zákoutí zbyl dokonce i čas na umění. Jen vymočit jsem se již nestihl, ale co, ve vlaku to také půjde, ne? Při nástupu ještě za hlasitého povzbuzování výpravčím pořizuji titulní fotografii do článku a rychle naskakuji do chrochtajícího motoráku.

Atmosféra: * * *

Obsluha: * * * *

Pivo: * * * (testováno jen nealko)

Jídlo: nehodnoceno

Hajzlíky: * * * (autentické, leč nic nebrání použití)

Kompletní galerka zde.