Ty rapy poslouchám pouze ze dvou málo důvodů. Z donucení nebo z lásky (k osobě, která mě nutí k jejich poslechu). Nicméně jsem si potřebovala vytvořit názor na desku Konec civilizace, kterou mnozí mí přátelé opěvují, jiní píší nekritické a hystericky adorační recenze či naopak prudce intelektuální psychologické rozbory. Abych nebyla out, ponořila jsem se do Bonusovy flow a jeho streamu. Rozuměj, pustila jsem si to jako kulisu k práci.
Jenže pracovní povinnosti se protáhly do čtyř do rána. Bourek se mi tedy se svou deskou s apokalyptickým názvem protáhl ušima v deseti smyčkách. A to všechno, aniž bych to nějak zvlášť registrovala. Bez toho, abych si vědomě utříbila názor na tento hudební počin, padla jsem do postele a okamžitě usnula.
Jenže můj mozek rozrajcovaný těmi rapy začal generovat sny, které by mi jistě záviděla leckterá Bonusova fanynka. Stala jsem se totiž jeho osobní služkou. S patřičným oblečkem a prachovkou samozřejmě! Bonus má služebnictvo na úrovni! V jeho rezidenci jsem se starala o rozsáhlou sbírku elpíček. (Tato skutečnost patrně odkazuje na křest desky, kde Bonus mazlivě rovnal své LP do krabice). V popisu práce jsem evidentně měla i péči o dítě, neboť jsem musela od převzácných desek stále odhánět vlezlého a destruktivního Pe.Kla. Ten ve snu zaujímal roli Bourkova nezbedného a rozmazleného synka v kostýmu Robina. (Zde jsou pravděpodobně vyvolány vzpomínky na klip k válu „Dětem“).
Sen o služce v muzikotéce drsně přetrhlo zvonění budíků pouhé tři hodiny poté, co jsem se uložila k rapovému snění. A mohla bych přísahat, že ten budík vytrvale vyzváněl pasáž „Když přijdu do klubu, mám triko Lahar“. Tím mě přinutil bleskově vstát a desku pustit znova ve smyčče. Vsadím se, že se zítra probudím nahá jen v triku Lahar.
Bonus a Lineup detem from konec civilizace on Vimeo.