Nausea naučila Dalibora housti
I Mistr Záviš se někdy utne! Přestože jej adorujeme, musíme podotknout, že v jedné věci se mýlil. Totiž pouze sdělit, že Červený most je železniční most, prostě není dost.
Continue reading “Kde je Závišův Červený most, co je železniční most?”
Když se NP s KZ rozhodli vydat se po letech po vlastních stopách a projet již navštívené nádražky, aby připravili knihu Pámbů Prdel Revisited, bylo jasné, že jejich rodiště budou z těch nejdříve navštívených. Jejich první společný revisited výlet se však kryje s černým dnem Zlína, jeho nádraží i podsvětí.
Na základce v družině jsme měli tři videokazety, které jely pořád dokola. Každý týden jedna. Nekonečný příběh, O princezně Jasněnce a létajícím ševci a Tři veteráni. Rozuměj: Viděla jsem to mockrát. Ale Tři veterány, na rozdíl od Jasněnky, ševce, Bastiena, Atreje a Artexe, v lásce nemám. Proč?
Continue reading “„Není nutno“ jako příprava na každodenní šeď dospěláckého života”
Věčná škoda, že recenzujeme jen nádražky vlakové, řekla si KZ, když vstoupila do prostor jihlavského autobusového nádraží. Původně tu měla strávit hodinu a půl čekáním přestup, kterou hodlala prospat. Lapek Bufet jí ale spánku nedopřál.
Continue reading “Autobusové nádraží Jihlava: zahrada hojnosti”
Ke Hrušovanům nad Jevišovkou mám speciální vztah, a to hned ze dvou důvodů. Pocházela odtud velká část mých spolužáků z gymplu. Ti pospolu dojížděli každý den do školy vlakem a vždycky zažívali velká dobrodružství (jednou je zfackoval průvodčí). Byli to ale strašní elitáři (snad posíleni silnou iniciací rukou průvodčího) a nikoho mezi sebe nepustili, což mi vadilo. Druhým důvodem je, že jsem jako dvanáctiletá viděla díl Kolotoče, kde Pavel Poulíček nechává hádat soutěžící název města. Ano, šlo právě o Hrušovany nad Jevišovkou, které od té doby považuji za nadřazené městečko, protože to dotáhly až do Kolotoče.
Continue reading “Hrušovany nad Jevišovkou: Nazýváme věci pravými jmény”
Songy znojemského minnesängera a čerstvého šedesátníka Záviše patří do zlaté pokladnice moravské hudby. Jistě již někdy lahodily vašemu sluchu. Proto neváhejte a otestujte si znalost jeho chytlavých melodií a rafinovaných textů v našem speciálním kvízu.
UPDATE: Test byl v listopadu 2020 aktualizován, neboť jsme do tajů Mistrových písní pronikli ještě hlouběji.
U příležitosti dvouletého výročí od zrušení stanice Praha-Bubeneč odemykáme poslední text z již beznadějně rozebrané knihy Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh’.
O domovské nádražce se píše těžko. NP a KZ sem chodí zapíjet radost i žal, organizovali tu s ostatními vágus blogery kulturní události, končilo i začalo tu mnoho večírků, které by mohli označit výrazem „legendární“, kdyby toto slovo už dávno neztratilo význam. NP sem dokonce chodí studovat. A když se s KZ rozhodl pro život ve společné domácnosti, trval na tom, aby jejich příbytek byl v docházkové vzdálenosti právě od bubenečské nádražky. Zkrátka NP s KZ odsud mají plno báječných i pitomých historek. Tahle je nejoblíbenější.
Od našeho výletu na Šumavu uplynulo již mnoho vody, nicméně naše vzpomínky jsou stále živé. Bylo to to léto, kdy se NP s KZ vypravili drandit na kole po Šumavě. A nebyli na to sami. Doporovázeli je MC Hydrocephalus s Lyd. Zrovna kvůli zátoňské nádražce to byla velká výhoda, že nás bylo tolik. Zátoň, byť je asi tak stejně velká jako pražská Výtoň, oplývá totiž hned dvěma nádražkami.
Do Mostaru jsme dorazili plni zářícího světla, kterým nás nabily desítky a stovky náboženských suvenýrů v Medžugorje. V roce 1981 tu Vicka, Jakov, Mirjana, Ivanka, Marija a Ivan měli vidění panenky Marie. Církev jim to sice neuznala, přesto v malé vesničce, která sestává de facto pouze z jedné dlouhé ulice, vyrostl křesťanský Disneyland.
Bývá železným zvykem, že při našich návštěvách Znojma NP pravidelně nadává na umělohmotné vozíky ve zdejším Albertu. „Vždyť se na tom nedá grilovat!“ vykřikuje a zalamuje ruky jako cérečka za starú Břeclavú. Jakmile však spatří místní cukrárnu, jeho sveřepý výraz zjihne.
Continue reading “Máslové trubičky a nekompromisní větrníky”