Kanální ulice (Kanalstrasse) se nachází v Chemnitzu, bývalém Karl-Marx Stadtu. Leží půl hodiny chůze od hlavy Karla Marxe a je dlouhá asi tak čtyřista kroků. Vyznačuje se zejména vysokým počtem vybydlených domů a občas v ní lze zahlédnout malá, blíže neurčená (pro mou krátkozrakost) zvířatka nápadně hlodavcovitého tvaru. Většina lidí v Chemnitzu neví, kde Kanalstrasse leží. Ale například kolega radiolog to ví. Když zjistil, že tam bydlím, zvedl obočí a bezelstně se otázal: „A tam jsou i nějaké domy, ve kterých se bydlet dá?“
Ano, jsou. Ač to tak nevypadá, je jich dokonce o chlup více než polovina. Navíc má bydlení v Kanální ulici své neoddiskutovatelné kouzlo. Zaprvé je to zajímavá adresa. Umožňuje vést s libovolným úředníkem následující, důvěru v mou osobu zvyšující dialog: „Kdeže to bydlíte?“ – „V Kanální ulici.“ – „Kdeže?“ – „V Kanální ulici. To je od slova kanál.“ Dále je bydlení na této adrese zajímavé svou nízkou cenou. Pravda, při úvodním předvádění „nezařízeného bytu“ mne poněkud zaskočilo, že v něm není kuchyňská linka a dokonce ani žárovky, ale záchod a koupelna tam byly, a tak finanční výhodnost zvítězila nad pohodlím a estetikou – byt 1+1 za 230 euro měsíčně včetně poplatků (s výjimkou elektřiny) plus 400 euro za přestěhování, no neberte to.
Ale abych Kanální ulici úplně nekřivdila, stojí v ní i hezky opravené a obydlené domy, má svůj vlastní obchod s chovatelskými potřebami a achitektonické studio Architekturkanal. Dokonce disponuje i jedním pohostinským zařízením, i když kdo by čekal pořádnou zaplivanou nálevnu nebo alternativní squaterský klub, bude zklamán.
Kromě toho vybydlených domů je celkově v Chemnitzu hodně, mají tu dokonce i vybydlený panelák. Některé domy byly nevyužívané a chátrající už před revolucí, ale po znovusjednocení Německa se z města odstěhovala celá třetina jeho obyvatel, což se na stavu domů nepochybně významně podepsalo. Pohyb obyvatelstva měl kromě toho (ve spojení s nízkou porodností) ještě jeden důsledek – Chemnitz je velkoměsto s nejvyšším věkovým průměřem obyvatelstva v Německu, více než 30 % obyvatelstva je starší 60 let. Nebuďte proto překvapeni, že v některých supermarketech jsou u vchodu kromě nákupník košíků zákazníkům k dispozici také chodítka a lupy.
Pro Vágus z Karl-Marx Stadtu východoněmecká zpravodajka Berenika
Nedá mi to, abych nepřidal i vtip z dílny Jiřiny Bohdalové:
“Čtu teď Kapitál od Karla Maye.”
“Ale to přece nenapsal Karel May, ale Karel Marx.”
“Aha. Mně bylo pořád divné, že už jsem na padesáté stránce a pořád nikde žádný Indián.”
No ale rudejch tam bylo dost, ne?