Do proslulé znojemské nádražky přicházíme posvačit. „Žraločí matka zaútočí v dvacet jedna dvacet!“ sděluje velká plochá televize a dramatická hudba v podkresu hezky kontrastuje s nevzrušenou atmosférou v lokále. Kromě nás se tam nachází pouze štamgast na baru a staří trampové.* Zatímco novácká upoutávka se přelívá do filmového trháku, objednáváme si hranolky a hemenex. Vrchní je milá a přijímá nevšední objednávku bez hnutí brvou. Její mužský protějšek se bohorovně rozvaluje u výčepu a občas natočí pivo. Podává se zde obstojný Hostan. V nádražce se respektuje protikuřácký zákon, záclony a zdi jsou ale ještě nasáklé nikotinovou žlutí a odérem. Absence popelníků a kuřáků působí podivně nepatřičně, asi jako kdyby se hostinský rozhodl vysvléknout.
Jídlo nám přinesou celkem rychle. Hemenex je znamenitý, hranolky mdlé. Většinu lokálu stále hypnotizuje obrazovka, na které běží hollywoodská klasika Apollo 13. Pomalu spěje k triumfálnímu závěru, kdy se zkoušení kosmonauti navrací na domovskou planetu. „To je kurva happyend!“ hřímá pobaveně hostinský. Trampové se usmívají a probírají konstrukci raketových motorů. U stolu vedle dveří zatím přibyl vyfešákovaný chlápek se zlatým řetězem a superschopností vypít pivo za minutu. Na Nově se předtitulkově rekapitulují osudy postav Apolla a hostinský glosuje šablonovitost americké filmové produkce. My už ale mizíme z doslechu a chvátáme chytit spoj.
*A nejsou to trampové jen tak ledajací. Mají dokonce webovou prezentaci s fotkami z mládí.