Jerevan: Nesnesitelná lehkost nedělního odpoledne

Autobusové nádraží Kilikia je zážitek samo o sobě. V jeho nenápadně půvabné budově se snoubí východní slabost pro dekor s důrazem na funkcionalitu. Kdysi přepychová dopravní křižovatka je dnes spíš ospalým přístavem pro pár maršrutek a jednu důchodkyni za přepážkou. Nástupiště jsou lemovaná pozůstatky opuštěných bister s logy coca-coly jako mementem zborcených podnikatelských snů. Cestující si však nemusí zoufat. Nádražka je hned naproti nádražní hale a přesně taková, jakou ji máme rádi – s levnými hotovkami a familiární obsluhou.

Continue reading “Jerevan: Nesnesitelná lehkost nedělního odpoledne”

Znojmo: Tak to je kurva happyend!

Do proslulé znojemské nádražky přicházíme posvačit. „Žraločí matka zaútočí v dvacet jedna dvacet!“ sděluje velká plochá televize a dramatická hudba v podkresu hezky kontrastuje s nevzrušenou atmosférou v lokále. Kromě nás se tam nachází pouze štamgast na baru a staří trampové.* Zatímco novácká upoutávka se přelívá do filmového trháku, objednáváme si hranolky a hemenex. Vrchní je milá a přijímá nevšední objednávku bez hnutí brvou. Její mužský protějšek se bohorovně rozvaluje u výčepu a občas natočí pivo. Podává se zde obstojný Hostan. V nádražce se respektuje protikuřácký zákon, záclony a zdi jsou ale ještě nasáklé nikotinovou žlutí a odérem. Absence popelníků a kuřáků působí podivně nepatřičně, asi jako kdyby se hostinský rozhodl vysvléknout.

Continue reading “Znojmo: Tak to je kurva happyend!”

Bratislava hlavná stanica: Poklidná šotoušská svatyně

Bratislavská nádražka klenoucí se nad uspěchanou nádražní halou vám okamžitě dá pocítit, že jste se ocitli na správném místě. Ve štítu se skví logo s westernovým nápisem a speciality šéfkuchaře jsou vyvedené v Comic Sans hned vedle výhružného nápisu, který zapovídá konzumaci donesených nápojů a potravin.

Continue reading “Bratislava hlavná stanica: Poklidná šotoušská svatyně”

Dřísy: Já tady žádné lidi nechci!

„Nechápu pointu vašeho dotazu,“ ozývá se ze sluchátka zastřený hlas. A to jsme se jen pokoušeli telefonicky zjistit, zda má nádražka v Dřísech po prodlouženém víkendu otevřeno. „Doufám, že hostinský není ozbrojen,“ shrnuje naše obavy Míša, když náš vlak konečně zastaví na velkém, leč opuštěném nádraží mezi Brandýsem a Všetaty. Výstup na perón je tentokrát skutečným krokem do neznáma.

Continue reading “Dřísy: Já tady žádné lidi nechci!”