Taxmeni, odvaha a chlapská čest…

Skupina Taxmeni je pravděpodobně jedinou českou kapelou hrající styl military-country. Že jste o tohle stylu ani o Taxmenech nikdy neslyšeli? Pak vězte, že Taxmeni vznikli již v roce 1970, časem pochopitelně skórovali na Portě, jeden čas se jmenovali Krajánci a zprvu hráli „zpěvné melodie tradiční americké country music“. Po roce 1990 se do toho vrhli naplno a military-country styl proslavili v sérii alb Calamity Jane. Na svém webu o sobě prohlašují, že „zhudebnili příběhy o vlastenectví, odvaze, chlapské cti a morálních principech“.

Strhující story Taxmenů dokonce vedoucí skupiny Jaroslav Čvančara (pětistrunné banjo) sepsal v knize Taxmeni aneb Hledání country grálu. Toto dílo je anotováno takto: „Pustíte-li si ke čtení knížky ješte i muziku kapely, ukáže se vám třicetileté taxmenské hledání country grálu v celé jeho prostorové plastičnosti. Od jednoduchosti kamarádského trampského muzicírování až po labyrint složitých vztahů mezi lidmi (…) Od prostších zhudebněných veršíků až po takřka básnické eseje s neotřelými myšlenkovými obraty a grify vyššího textařského řemesla… Ale takový, místy přímočarý, jindy složitý, je i život. A o tom především je tato kniha.“

Pokud by vám to snad nestačilo, celou knihu si můžete stáhnout ZDE, a louskat ji za dlouhých zimních večerů, které letos nastaly již v půlce října.

No, poslouchat se to samozřejmě nedá, a tak jsme vám videoklip k military-country fláku „Hrát, hrát, hrát“ vylepšili mocným hláskem lorda Morbivoda. K poslechu doporučuji konzumaci buřtguláše z ešusu. Hliníkovou lžičkou, pochopitelně.

Koncert roku? Ne, koncert století!

To si snad děláte prdel!?” pronesl nešťastný zvukař a málem se rozbrečel. Pravda, s rozplácnutým mikrofonem, který jen tak tak přežil střet s vysokým čelem nahého zpěváka, už asi moc parády neudělá.

On se normálně nesvlíká. To jenom když je opravdu povedený koncert,” kroutí hlavou rozčarovaný kytarista. Vystoupení Phoenix II na hradecké Flošně tuto podmínku splňovalo.

Adekvátní výrazivo došlo dokonce i redaktorce naší módní policie. “RESPEKT! Nic víc se k tomuhle říct nedá!” těžko hledá slova jinak protřelá specialistka na trendy. “Učte se!” radí alespoň čtenářům na závěr.

A my dodáváme, že další příležitost vyslechnout si trochu kvalitního politického heavy metalu budete mít už ve středu 23. září na 007. Copak si na nás pan Banán asi přichystá tentokrát?

Hi… Hi… Hi… Nasadit masky!

Tak nevím, co k tomuhle videu dodat. Dám tedy k dobru off-topic dadahistorku. Dnes si v plném odpoledni nesu z jisté ostravské samoobsluhy chlebik a Branik k svačině. Na hlavní ulici není ani noha, ani auto, vítr po mexicku prohání prach tramvajovým kolejištěm, vzduch se tetelí. Před sámoškou spí (hnije?) kočka. Opodál si před autobazarem tři malí cikánští kluci čutají s glóbusem – takovým tím bakelitovým, otáčecím, kdysi svítícím, s hezky strakatou dekolonializovanou Afrikou. Zevluji si dál svou cestou, v tom řev. Vidím, že kluci zprudka nakopnutou zeměkoulí atakovali procházející policejní hlídku. Než policajti stihli nějak zareagovat, z autobazaru vyběhl číhající autovekslák a začal malé anarchisty bůhvíproč iniciativně řezat. Po krátké strkanici klukům přišli na pomoc příbuzní. Nastala echtovní balkánská výměna názorů. Nakonec je sebrali všechny i s vyholeným prodavačem ojetin. Na ulici zůstal jen onen glóbus. Jestlipak bych neměl napsat mistru Kusturicovi a doporučit mu jednu exkluzivní filmařskou lokalitu.

A k tomu videu: škoda jen, že dnes už na ČT nefrčí investigativa tohoto typu. Takže, …hi…hi…hi…NASADIT MASKY!

O sněhulácích z polystyrenu

Na YouTube najdete uživatele jménem AbsurdMusic, který si za cíl vytyčil vybírat ty nejdivnější písňové texty, na které narazil. Zastavil se trošku brzo, stihl vydat jenom dva klipy. I když já bych se asi po takovém faux pas asi taky na hodně dlouho odmlčel.

Nuže, co se našemu příteli povedlo? Jako terč svého posměchu si vybral legendu abstraktního hiphopu cLOUDDEAD. A pro jistotu ještě jeden z jejich největších válů Rifle Eyes. Na příkladu jejich textu se pokouší demonstrovat, že cLOUDDEAD jsou jasný důkaz toho, že bílí by neměli dělat rap. Ehm.

Těžko hádat, co tím chtěl vlastně autor říct, když ani nerozezná epiku od lyriky a ve verších o pomíjivosti života nenajde žádný smysl, protože ho prostě nehledá. Jednoho úspěchu ale přesto dosáhl. Díky obrázkům s titulky se aspoň mnoha lidem včetně mě konečně podařilo přesně rozšifrovat text, který frčí podstatně rychleji než onen náklaďák s prasaty…

Mimochodem, ten Žid v kapele není Doseone, který ale rapuje fakt rychle. Je to Why?

Metalácký humor – chraň Bůh!

Mnozí se o mně mylně domnívají, že jsem velkým fanouškem pokleslého metalu. Abych vyvrátil tuto fámu, představím dnes tu nejhorší metalovou kapelu, která kdy spatřila žár pekelný.

Ruská death metalová skupina Seducer’s Embrace (jakože Objetí svůdníka – to zní ještě docela dobře) se rozhodla vytvořit cover verzi slavné balady Nicka Cavea …jo, té s Kylie…, přičemž idea spočívá v tom, že ji celou postaví na dvou technikách metalového zpěvu. Nickův part bude veden jako grindový growl aneb zvuk záchodového zvonu. Sloky Kylie pak odzpívá death metalovým ječákem, což je hlas asi jako ožralá vágusačka na wilsoňáku, která dostane hysterický záchvat.

Dokonalý hudební impresi pak dolaďuje přizvaný host. Druhým zpěvákem není nikdo jiný, než týpek, který si říká Necrozaurus. Krom občasného hostování u spřízněných interpretů je leadrem kapely Horned NecroCannibals. Kam se na tohle hrabe Anal Cunt a Tampon Terrorizer? Aneb dekadence ve stylu metalových Kabátů kdesi v zapadlé putyce uprostřed ruských stepí.

Bez dalšího okecávání, vytvořit takovouto coververzi je zhruba stejně vytříbený nápad, jako udělat hip-hopový remix Kdepak ty ptáčku, hnízdo máš v maďarštině. …ale neudělal to Kája vlastně už?

THEY CALL ME THE WILD GORE!

Seducer’s Embrace – Where The Wild Roses Grow

Pomsta náčelníka Apačů

Dlouho jsem nevěděl, jestli na zveřejnění tohoto videoklipu nebudu potřebovat zbrojní pas. Nakonec jsem se rozhodl to risknout, i když je klidně možné, že nám po jeho shlédnutí polovina čtenářstva zemře na infarkt. Tedy jde o cover písně Apache v podání Tommy Seebach Band, na YouTube je možno jej nalézt také pod názvem Worst Music Video EVER a úplně největší gól je, že se jedná o instrumentálku.

S celou historií této písně je to trošku zamotané. Britská skupina The Shadows ji nahrála už v roce 1960 a ten kytarový riff určitě znáte. Od té doby jej použil nespočet muzikantů a verzi od Incredible Bongo Band za svou přijali i hiphopeři. Teprve v roce 1977 však skladba potkala interpreta, který ji dokázal povýšit do jiné vesmírné dimenze. To, jaký videoklip na ni dokázal naroubovat Tommy Seebach, se totiž naprosto vymyká lidskému vědomí i nevědomí. I když co byste čekali od Dána, který se zúčastnil soutěže Eurovision?

Je samozřejmě jasné, že takovýto briliant nemohl uniknout pozornosti dalších poťouchlých uživatelů YouTube. Najdete na něm parodie, které k videoklipu lepí songy od Chemical Brothers přes Marylina Mansona až po Cannibal Corpse, v roce 2013 přibyli i Foals. Mezi spoře oděné tanečnice se podíval i nám dobře známý car Rambo Amadeus, což ale u šílence jeho formátu překvapí jen těžko. Podle mého názoru ale všechny ostatní umělce naprosto válcují Mogwai se skladbou The Sun Smells Too Loud, která k rozjuchaným hippíkům sedne jako prdel na hrnec.

Už ale dosti náhražek a parodií a vychutnejme si celou tu lahůdku hezky v původním znění.

Lásku a Sovětský svaz v srdci mám

Jiří si myslí, že jsem ukecanější než Rosák s Čáslavským. Nevím, jestli to znamená, že hodně – Rosáka si pamatuju hlavně z pořadu Riskuj!, kde se ve svých verbálních projevech omezoval na věty typu “Holandští ministři školství za tři tisíce…” “…ano, správně!” Což oproti jeho předchůdcům, hlasatelům Kraslovi a Svobodovi, je teda naprostý minimalismus. Stejně tak Čáslavský a jeho každotýdenní “a teď fe podiváme, jak fe bruflilo na Vltavě fa dob tatífka Mafauiyka” mi taky přijde doft fkromné. No, nevím.

Každopádně teď budu maximálně stručný. Na pořadu dne je Pavel Liška, a nemyslím teď onoho herce, který představuje nejčastěji burany, homosexuály a postavy z Dostojevského, ale jeho poněkud archivnějšího jmenovce. Řeknu vám o něm jenom tři věci (a bude to, myslím, stačit).

První je výňatek z článku o něm z týdeníku Květy: „Do tehdejšího Sovětského svazu jsem jezdíval rád a na rozdíl od některých kolegů, které jsem tam střídával, mi to nikdy nevypadlo z paměti,“ říká s úsměvem zpěvák Pavel Liška.

Jako druhou indicii uvedu klíčová slova, pod nimiž je možné Pavla dohledat. Jsou to: sračky, sověti, družba, normalizace, kolaborace, okupace, KSČ, komunista, Husák, estráda.

A do třetice: Jeho manželkou je Bobina Ulrichová. …neznáte? Počkejte si na příště.

Pavel Liška – Padá listí mlhavým ránem…

Okouzlující král žoviálního popu

Já nevím, čím to je. Haimi se ve Videostopu vždycky rozkecá víc než Rosák s Čáslavským dohromady, zatímco mně se většinou nedostává slov. Možná je to mým výběrem umělců nebo nevím…

Takže zase jen letem světem. Tento pán je námořník z Boky Kotorské, jmenuje se Rambo Amadeus a ženy mu říkají car. On sám se označuje za muzikanta, básníka a mediálního manipulátora a teď je jenom na vás, abyste posoudili, do jaké míry to všechno myslí vážně. Dnes už je to figurka spíše směšná, ale na jugoslávské hudební scéně působí již od osmdesátých let a svého času platil se svým samplovaným turbofolkem za docela progresivního umělce. Z této doby je ostatně i naše ukázka – novodobé zpracování legendy o černohorském národním hrdinovi. Kde že byl v té době český hiphop?

Rambo Amadeus – Smrt popa Mila Jovovića (1991)

A také přidám ještě jednu soutěžní otázku: V roce 1998 se na americké undergroundové scéně objevuje rapper, který nosí takřka stejnou masku jako vojevůdce v tomto klipu. Jak zní alespoň jedno z jeho mnoha uměleckých jmen?

Dvakrát mor, jednou GORE

Dnes představuji skupinu, která pochází z Žatce, říká si Šílený Řezník po anglicku a její frontman používá umělecké jméno Barbarud Hrom. Máte síly pokračovat? Fine, jedeme dál.

Tak tedy: česká kapela Maniac Butcher hraje již od roku 1992 a kromě B. Hroma se této hudební řezničiny účastní ještě Vlad Blasphemer se svými vpravdě pekelnými kytarovými party – můžete ho znát i z ostatních jeho projektů, jako jsou Detonator666 nebo Zlo. Duo ještě doprovází automatický bubeník, který (bohužel) žádné metalové jméno pravědpodobně nemá. 

Maniac Butcher hrají klasický black metal, což poznáte například podle toho, že běhají s bílým make-upem na líci a obouruční dřevorubeckou sekyrou v dlaních po středověkých rozvalinách a křičí u toho: “U-ááá!” Rovněž po textové stránce mají co nabídnout, a pokud by vám snad v něžném proudu medového hlasu Barbaruda Hroma nějaké to slůvko uniklo, pak vězte, že podle metalistické wikipedie Encyclopaedia Metallum jsou hlavními tématy řeznické poezie “Battles, Satanism, Victory.” How sweet!

Co dodat? Přeji příjemný poslech.

+ soutěžní otázka: Blackmetalisté se poznají podle bílého make-upu, kterým navozují dojem obličeje mrtvoly. Zpěvák Maniac Butcher ho spotřebuje víc, než jiní blackmetalisté. Proč?

Maniac Butcher – What’s Good For You, That Good Is