„Rozvedení? Čerstvě vdané? Přestěhovaní? Malé děti? Větší děti? Vysoká škola? Nezaměstnaní?“ popisuje Facebook své uživatele inzertním šamanům. A oni každé ráno zírají do statistik, cucají kafe a přemýšlí, jak lidem ještě líp a přesněji vnucovat hovadiny. Reklama je zlo a stejně nefunguje, mávnou rukou experti na chodbách univerzit. Pak v ní začnou pracovat.
Někde v tichém šumu serverových farem si stroje čtou moje emaily a zírají na mé fotky. Dobře ví, co je pro mě nejlepší. Za drobný úplatek se o to rády s kýmkoliv podělí. Nenápadně se to začne odvíjet v nekonečných sloupech na okrajích stránek, zlatém rámu budoucnosti. Potřebuju lepší práci. Sprchový gel pro mladé muže. Víc knih z antikvariátu. Stylový retro nábytek. Naučit se líp psát anglické emaily. Přečíst si recenze na nové epizody Mad Men. Protože reklama je prostě boží.
Lepkavá směs sledování, vyhodnocování, doporučení a vnucování promazávaná nekonečným množství peněz pomalu prosakuje ze Silicon Valley až na pás u pokladny v pražské sámošce. Žmoulám držadlo od košíku, poslouchám muzak a koukám na posunující se přehlídku zboží, obraz společnosti vyvedený v rohlících a mandarinkách. Fronta se pomalu posunuje a ve skladbě nákupů se začíná objevovat systém. Chvíle osvícení. Toustový chleba Clever, kečup Clever, zlevněné kuřecí párky, zlevněná broskvová vodka. A na závěr se trochu nepatřičně veze symbol prosperity. Někdy je to Actimel od Danone, někdy nová příchuť Bebedobréráno. Můžeš si dovolit jíst jenom průmyslový odpad, ale chceš k tomu alespoň něco drahého a lesklého, co tě přiblíží těm krásným lidem z fotobanky. Sám nevíš, co přesně by to mělo být, a proto ti to někdo musí říct. Doma se svalíš na proseděný gauč, budeš chvíli marně snít o dovolené a splacené půjčce, a pak si uděláš radost panákem naředěného jogurtu. Útěcha k nezaplacení.
A za pokladnami zase reklama. Nástěnka s inzeráty. Byznys, který vás do Top 100 časopisu Forbes nikdy nedostane. Prodej knih za dvacku, šmelení s veteší a náhradními díly, masáže v garáži na Jižním městě, věštění z ruky a léčivé krystaly, levná naděje na nalezení smyslu ve světě, před jehož skutečnou povahou radši zavíráme oči. Jeden typ neuměle napsaného lístku se vždy najde na každé nástěnce, u každých pokladen. Sháním práci. Brigádu. Cokoliv. Rychle. Volejte kdykoliv. A výdech větráků rozechvívá netknutou řadu lístků s telefonním číslem.
