Posted on

Vítejte v pakultuře!

O mně se pro změnu mnozí domnívají, že jsem velký fanda abstraktního hiphopu a dalších obskurních hudebních žánrů. A mají naprostou pravdu. A protože umývat prdel umí každý včetně jazzových muzikantů a knjaze Miloše, rozhodl jsem se obohatit naši pakulturní rubriku i o nějaký ten pozitivní příspěvek.

Málokterý hiphopový umělec naplňuje představu váguse tak dokonale jako Tim Fite. Týpek z Brooklynu, který vypadá jako poštovní úředník po celodenní šichtě za přepážkou, mixuje hiphop s country a vydává desky ve zběsilém tempu jednu za rok. A co je úplně nejlepší: dává je zadarmo ke stažení na svých stránkách.

V hmatatelné podobě vydává Tim své nosiče na labelu ANTI- společně s takovými jmény jako Blackalicious, Busdriver nebo Sage Francis, ale i Tom Waits a Nick Cave. Na posledním LP Over the Counter Culture (kdo tohle dokáže nejlíp přeložit?) z roku 2006 semlel Kanyeho Westa do fašírky, potom se vytasil se dvěma speciálními halloweenskými alby It’s Only Ketchup (2007) a Ding Dong Ditch (2008) a letos přichází s valentýnskou deskou Change of Heart.

Místo rapování tentokrát Tim Fite řeže do kytary, zpívá teskné písně o lásce a do toho smutně koulí svýma psíma očima, což mu jde ze všeho úplně nejlíp. A protože člověk nemá šířit strach, ale lásku, valentýnský speciál visí na Timově webu na rozdíl od těch dušičkových permanentně. Say hello!

Posted on

Metalácký humor – chraň Bůh!

Mnozí se o mně mylně domnívají, že jsem velkým fanouškem pokleslého metalu. Abych vyvrátil tuto fámu, představím dnes tu nejhorší metalovou kapelu, která kdy spatřila žár pekelný.

Ruská death metalová skupina Seducer’s Embrace (jakože Objetí svůdníka – to zní ještě docela dobře) se rozhodla vytvořit cover verzi slavné balady Nicka Cavea …jo, té s Kylie…, přičemž idea spočívá v tom, že ji celou postaví na dvou technikách metalového zpěvu. Nickův part bude veden jako grindový growl aneb zvuk záchodového zvonu. Sloky Kylie pak odzpívá death metalovým ječákem, což je hlas asi jako ožralá vágusačka na wilsoňáku, která dostane hysterický záchvat.

Dokonalý hudební impresi pak dolaďuje přizvaný host. Druhým zpěvákem není nikdo jiný, než týpek, který si říká Necrozaurus. Krom občasného hostování u spřízněných interpretů je leadrem kapely Horned NecroCannibals. Kam se na tohle hrabe Anal Cunt a Tampon Terrorizer? Aneb dekadence ve stylu metalových Kabátů kdesi v zapadlé putyce uprostřed ruských stepí.

Bez dalšího okecávání, vytvořit takovouto coververzi je zhruba stejně vytříbený nápad, jako udělat hip-hopový remix Kdepak ty ptáčku, hnízdo máš v maďarštině. …ale neudělal to Kája vlastně už?

THEY CALL ME THE WILD GORE!

Seducer’s Embrace – Where The Wild Roses Grow

Posted on

Vyznání

Uspokojit mladé děvče je těžké. Moc těžké. Kupříkladu já vášnivě miluji tanec, ale většina koncertů v mém okolí, kterých jsem nucena se účastnit a které pořádají kdovíjaká nemehla, je v tomto směru naprosto neperspektivní. Rádoby kapely produkují něco, při čem se dá maximálně kývat do „rytmu“, v lepším případě pohazovat hlavou. A to nemluvím o situacích, kdy pochybní jedinci do sebe začnou pod pódiem narážet či dokonce kopat. Vrcholem pak bývá, když se nějaká individua (s železnou pravidelností to bývají ta největší a nejtlustší) rozhodnou vyšplhat na jeviště a vrhat se mezi nás, procítěně vnímající posluchače.

Jak ráda bych si aspoň občas vesele a hravě zatančila, rozvlnila boky, hodila na parketu pár otoček a sofistikovaných krůčků…

Další mou vášní jsou texty. Hlavně ty ze života. Prostě ráda poslouchám písničky o tom, co trápí každého z nás. Intelektuální hříčky či ukřičeny protesty – to není nic pro mě. Nebojím se přiznat, že největším básníkem dnešní doby je pro mě Slávek Dolejší (pochází od Mladé Boleslavi jako moje prababička). Takže když jsem se dozvěděla o jeho koncertu v Chapeau (7. května, prosím), neváhala jsem ani minutu (vysvětlení, proč je Květoslav idolem každé slušné dívky, podám snad někdy příště…).

Nu a jen tak ze zvědavosti jsem jukla i na Slávkův doprovod. A to byla láska na první poslech i pohled! Již při prvních tónech mi bylo jasné, že to je to, co hledám. Chytlavé taneční rytmy lehce pulzující jako vánek a zároveň tak důrazné, jak mají činy pravého muže být. Slunečná rozjásanost se střídá s chvilkami melancholie – tak jako ve skutečném životě. A k tomu všemu i pěkné, lidské (ba snad až humanistické) texty – kdo z nás neměl někdy v životě nouzi, nezatoužil po nějakém tom penízku, domácí pohodě s dobrým jídlem… a hlavně a především po lásce…

A ještě je ke všemu je ten Grampall Jookabox pěkný štramák. Vezměte si z něho příklad! Tomu říkám opravdová móda, styl a nápaditost! Zatímco vás člověk vidí na koncertech věčně v tom samém opraném triku vaší oblíbené kapely a vytahaných kalhotách (v zimě povětšinou vytáhnete obnošenou mikinu). Ti bystřejší z vás svá dvě trička aspoň občas prostřídají, ale ruku na srdce – může se něco takového rovnat vzhledu tohoto pána…? Kdo se má na vás těch koncertech pořád dívat?! Co?

A ke všemu fakt sexy tancuje. Doufám, že si ve čtvrtek zatancujeme spolu…

Posted on

Pomsta náčelníka Apačů

Dlouho jsem nevěděl, jestli na zveřejnění tohoto videoklipu nebudu potřebovat zbrojní pas. Nakonec jsem se rozhodl to risknout, i když je klidně možné, že nám po jeho shlédnutí polovina čtenářstva zemře na infarkt. Tedy jde o cover písně Apache v podání Tommy Seebach Band, na YouTube je možno jej nalézt také pod názvem Worst Music Video EVER a úplně největší gól je, že se jedná o instrumentálku.

S celou historií této písně je to trošku zamotané. Britská skupina The Shadows ji nahrála už v roce 1960 a ten kytarový riff určitě znáte. Od té doby jej použil nespočet muzikantů a verzi od Incredible Bongo Band za svou přijali i hiphopeři. Teprve v roce 1977 však skladba potkala interpreta, který ji dokázal povýšit do jiné vesmírné dimenze. To, jaký videoklip na ni dokázal naroubovat Tommy Seebach, se totiž naprosto vymyká lidskému vědomí i nevědomí. I když co byste čekali od Dána, který se zúčastnil soutěže Eurovision?

Je samozřejmě jasné, že takovýto briliant nemohl uniknout pozornosti dalších poťouchlých uživatelů YouTube. Najdete na něm parodie, které k videoklipu lepí songy od Chemical Brothers přes Marylina Mansona až po Cannibal Corpse, v roce 2013 přibyli i Foals. Mezi spoře oděné tanečnice se podíval i nám dobře známý car Rambo Amadeus, což ale u šílence jeho formátu překvapí jen těžko. Podle mého názoru ale všechny ostatní umělce naprosto válcují Mogwai se skladbou The Sun Smells Too Loud, která k rozjuchaným hippíkům sedne jako prdel na hrnec.

Už ale dosti náhražek a parodií a vychutnejme si celou tu lahůdku hezky v původním znění.

Posted on

Grand Kundonyon

Dílko honosící se tímto podivným názvem je dalším literárním zářezem bývalého zpěváka Jana Cézara, naposledy pokoušejícího své štěstí beletrizací televizních Četnických humoresek. Knihu mi věnoval k narozeninám Haimi a již u stolu na ni zavládly rozdílné názory. Pojďme se tedy na tento kontroverzní titul Hamleta českého popu podívat trochu blíže.

Continue reading “Grand Kundonyon”