Lókmánja Tilak Terminus: Čtyřicet v konečníku

„Dva paisy, to byla tenkrát velká suma. Moje první vydělané peníze. Okamžitě jsem je utratil za čaj a omeletu v nádražní kantýně,“ vzpomíná na staré časy otec v románu Em and The Big Hoom od Jerryho Pinta. Z jeho dalšího vyprávění vyplývá, že do Bombaje musel přijet před rokem 1957, kdy byla indická měna převedena do desítkové soustavy. Na kterém nádraží tehdy nosil kufry, se už ale bohužel nedozvíme.

Continue reading “Lókmánja Tilak Terminus: Čtyřicet v konečníku”

Da Nang: Zklamané volské oko

Jeli jsme takhle z Da Nangu do Huế a rozhodli jsme se, ze lístek koupíme až na nádraží, protože 75 000 dongů (75 korun), za ktere to šlo koupit přes internet, se nám zdálo moc. Na nádraží nas hbitě odchytil týpek v drážní uniformě a začal nám nabízet onen lístek za 100 000, což jsme pochopitelně odmítli i přes jeho anglické „same same“. Bohužel u přepážky jsme se dozvěděli cenu 94 000. Smlouvání kupodivu nefungovalo, a navíc by to byly místenky různě po vlaku. Vrátili jsme se tedy k překupníkovi, kteremu jsme posléze začali říkat agent. Ten nám dokonce dopřál místenky v kupéčku, které bylo jen pro nás, takže to byl nakonec asi dobrý deal. A navíc nám ukázal místní nádražku.

Continue reading “Da Nang: Zklamané volské oko”