I strakonická nádražka bývala trochu jinačí podnik. Takový klasický, umakartový, nádražkový. Rekonstrukce lokálu, vedená s respektem ke zdejší pseudokultuře, však překvapivě ty špatné věci odstranila a ty dobré ponechala. První zajímavou a dozajista příjemnou věcí, kterou návštěvník zjistí už před restaurací, je „Free Wifi pro hosty restaurace“ (hned vedle „hlazené Coly“).
Ano, je to možná výstřelek módní a zbytečný, nicméně dnes už má kdejaký vágus zařízení pro lovení těchto vln. Při hledání vhodného spoje tedy může setrvat u svého nápoje a nemusí diskutovat s babicí v okýnku nebo roztáčet rezavé válce ve vitríně. Pro konzervativce jsou však oba tyto systémy ve Strakonicích stále k dispozici, i hlášení odjezdů vlaků přímo v lokále zůstalo zachováno. Také slogan „Než bys trpěl žízní, pivo rumem řízni“, který je umístěný už na perónu, láká mnohé potenciální návštěvníky. Nutno podotknout, že fotografie byla pořízena v blahých předprohibičních dobách, takže jestli tabule stále nabízí rum, je velkou otázkou.
Samotný lokál je přepážkou s motivem mašinky rozdělen na dvě nestejně velké části. Menší část u baru je určena pro štamgasty, větší část je používána spíše cestující veřejností. Celý prostor je velmi vzdušný, dobře větraný, ale přesto si zachovává příjemnou útulnost. Blikající bedny jsou schovány u baru za rohem a nijak neruší. Stoly a židle již nejsou umakartové, nicméně výzdoba umělými květinami je přítomna i zde. Zkrátka jedinečná symbióza, tak by měla vypadat každá nádražková rekonstrukce.
Pivní lístek je reprezentován produkty strakonického pivovaru, které si jistě zaslouží krátkou zmínku. Strakonický pivovar dříve vyráběl desítku Nektar a jedenáctku Dudák. Po všech jihočeských hospodách (kromě Strakonicka) byla však proti Nektaru vedena falešná a nefér kampaň, která mnoho lidí od konzumace desítky odrazovala. Ano, mluvím o tom známém rýmu, který spojuje jméno piva s posranými hektary. Nicméně, na každém šprochu je pravdy trochu a Nektar by si titul největšího jihočeského samoseru jistě zasloužil. Vedení strakonického pivovaru si toho bylo vědomo, pivovar prošel okolo roku 2010 masivním rebrandingem a značku Nektar v podstatě pohřbil. Desítka se oficiálně jmenuje Měšťanská desítka, neoficiálně samozřejmě převzala název Dudák (pro úplnost – Nektar se stále jmenuje místní nealko, ale to stejně nikdo nepije). Od té doby prožívá místní pivovar značný boom a expanduje i do hospod, kde by jeho existence byla dříve nemyslitelná. Například do legendární nádražky v Protivíně, vždy považované za výsostné území Platanu.
Ve strakonické nádražce tedy můžete okusit strakonickou desítku, jedenáctku a nějaké polotmavé speciály. Zvolil jsem Dudák 11°, za výborných 23,-. Desítka totiž možná změnila jméno, chuť a laxativní účinky však zůstaly zaručeně původní. Jídelní lístek je zde překvapivě bohatý, od klobásy až po palačinku. Vybral jsem v časové tísni pouze utopence, za 28,-. Chuťově nijak nepřekvapil, ani nezklamal. Jedinou vadou tohoto podniku je obsluha, která není příliš aktivní a prostor za barem v podstatě neopouští. Díky příjezdu vlaku jsem bohužel nevyzkoušel ani hajzlíky, tak snad někdy příště.
Obecně lze strakonickou nádražku jenom doporučit. Rychlíky zde projíždějí v dvouhodinových intervalech a tento čas se zde dá bez problémů příjemně strávit. Nuda zde také nehrozí. Každodenní etudy „Securiťák vyhazuje bezdomovce“, „Bezdomovec vyhazuje druhého bezdomovce“ a „Securiťák vypadající jako bezdomovec vyhazuje bezdomovce“ mohou být milým zpestřením.
Atmosféra: * * * *
Obsluha: *
Pivo: * * *
Jídlo: * *
Hajzlíky: nehodnoceny