Dnes cestou z hor mě osvítil Duch svatý. Kupuju si telemarkové lyže. Ovšem pouze za podmínky, že se mi na ně podaří vydělat vracením prázdných lahváčů. Kdy myslíte, že se mi to podaří? Už jsem si založil i kasičku a v tuto chvíli se v ní nachází celých 12 korun.
Stále mlád
Haimi je na ty dlouhé povídání, já tentokrát nemám slov. Nechám proto raději hovořit fakta ze stránek osobnosti.cz:
Bushido je německý rapper z Berlína, vlastním jménem Anis Mohammed Yussuf Ferchichi. Narodil se 28. září 1978. Známý je také pod pseudonymem ” Sonny black “.
Svojí hudbu dělá dobře, dělá ji celým srdcem a texty píše podle toho, jak to cítí. Nikdo mu do ničeho nesmí mluvit a to je taky dobře… Jeho styl hudby se tzv. nazývá Gangstarap. Za dobu, co dělá hudbu už stihnul vydat hodně alb, některá jsou tajná a nezveřejněná, ale ty ostatní znají asi všichni Němci, kteří se aspoň trochu zajímají o rap. A hlavní je, že Bushido se začíná dostávat i za hranice Německa.
V roce 2003 vydal album s názvem King of King Z. Toto album bylo sice úspěšné, ale Bushido měl zatím jen několik set fanoušků. V půlce roku 2004 zremixoval a potom ještě dal do rapu písničku Amerika od Rammstein. Tímhle se konečně dostal do povědomí více lidí a na jeho koncerty se začínalo prodávat stále více lístků. Na konci roku 2004 vydal svoje další album s názvem Electro Ghetto. Tohle album dobylo všechny příčky Německých hitparád, všichni teenageři chtěli být jako Bushido, všichni začali nosit oblečení s jeho logem a nikdo neposlouchal nic jiného než Bushid-a…
A toho druhého pána asi znáte.
Dejvická osvěžovna a úlevna
Dejvice i Bubeneč jsou kraj vágusům zaslíbený. Mají tu dvě skvělé nádražky, Ural, Kraba a nejdrsnější veřejné záchodky. Budova trafiky u zastávky na Kulaťáku slouží jako přístřeší nejrůznějším živlům, které si zde s chutí vykouří svou machorku a vypijí svůj krabicák, než se vydají na další potulky velkoměstem. To je však jen malá demoverze toho, co se skrývá v suterénu.
Ze soukromé korespondence našich redaktorů
Včera mi Betla napsala, že bychom měli jít oba co nejdřív do nemocnice. Možná má pravdu.
Když zdechlinu obalíte hnojem
Jan Cézar byl normalizační zpěvák, který si odbyl svých pět minut slávy coby jedna z atrakcí kabinetu Františka Janečka. Svůj comeback si prožil nedávno díky YouTube – kdosi totiž vyhrabal úryvek ze skvělého, bohužel již ukončeného hudebního pořadu Paskvil, kde tohoto Hamleta českého popu z recese představili o generaci mladším posluchačům a dali jim dokonce ochutnat jeho opus magnum, totiž píseň Vizitka.
Domnívám se, že se k vám tato perzóna již taky dostala, je toho teď plný internet, každý druhý blogger má odkaz na Cézarovu Vizitku na svých stránkách. Po právu, jde totiž o jeden z nejhorších podpažních výškrabků Františka Janečka, potažmo celé československé normalizační kultury. Nedá se to slovy ani popsat; pokud vás Cézarova nově nabytá sláva minula, určitě to hned napravte a podívejte se na to. Zpěvákův hlasový fond nastydlého Ondřeje Hejmy jde ruku v ruce se syntezátory patrně ruské provenience, je to zkrátka síla. Po poslechu budete mít pocit, že i Michal David není vlastně zas tak špatný. A Pavel Horňák vlastně docela ujde.
Skutečně jsem však nečekal to, že někoho napadne tento klenot slizu a hniloby vzít znovu do rukou a vytvořit jeho coververzi. Možná právě proto se to uskutečnilo, a to přesně 30. prosince loňského roku, kdy se rozhodla parta vesnických bigbíťáků vytasit Vizitku opět proti světlům reflektorů. Den před Silvestrem totiž skupina Škwor zahrála píseň „o tom bílým cáru“ v pořadu Souboj hitů na ČT1. Co říct víc? Titulek mluví za vše.
Tak za tohle člověk platí dvanáct set ročně – aby ho v prime time obšťastňovali Škwoři coverem Jana Cézara. To je cena šedesáti piv, se kterými se lze pobavit bez debaty líp, víckrát, delší dobu a rozhodně zajímavěji.
Škwor – Vizitka (Jan Cézar cover)
Honza Dědek
Nomen omen. Lepší příjmení si tento pán ani nemohl přát. A ani to infantilní křestní už na tom nic nezachrání. Ale nebudeme ho chudáka soudit hned podle prvního dojmu, že.
Salonní intelektuálové, část druhá
Ať toto slouží jen jako drobný dodatek k předchozí Sukovici.
Zbustrované tóny zpod tlejícího listí
Nemusel jsem dlouho přemýšlet, čím otevřu novou rubriku Videostop. Volba byla totiž jasná, a při metafyzickém náhledu na věc už možná rozhodnutá dávno před tím, než vzniknul Vágus.cz. Nebo než jsem se narodil já. Nebo než byl stvořen vesmír.
Bez průtahů: naši novou video galerii úchylné, leč vážně myšlené hudby prostě nelze započít jinak než legendární českou lesní black metalovou skupinou Trollech. Popisek videa na YouTube hlásá, že jde o “eastern europe tree-hugging metal,” a já k tomu nemám už co dodat. Snad jen to, že ač se to nezdá, tak je tahle partička kolem frontmana Lorda Morbivoda v jistých kruzích kupodivu velmi uznávanou kapelou…
Trollech – Ve stínu starých dubů
Vítejte v KLDR!
Z Česka se začíná pomalu stávat dokumentární velmoc a ze mě zase dokumentární expert. Nuže vězte, že jsem ve středu navštívil projekci nového filmu Lindy Jablonské, který jde do kin 26. února. A zase je nač se těšit.
Trailer hýr: http://www.youtube.com/watch?v=7nXQYWimPkE
Vágus, ten tvrdý chleba má
Člověk se může nechat snadno oklamat zdáním, že být reportérem Vágus.cz je ta nejpohodovější, nejpříjemnější a nejvíc „Big Lebowski style“ práce, jaká může být. Následující příhoda z dnešního odpoledne svědčí o tom, že i vágus tvrdý chleba má, a že touha přinášet svým zevelským souputníkům čestvé informace ze světa nádražních restaurací občas vyžaduje pevné nervy a nejméně středně velké požehnání od knjaze Miloše.