Posts

Posted on

Zbustrované tóny zpod tlejícího listí

Nemusel jsem dlouho přemýšlet, čím otevřu novou rubriku Videostop. Volba byla totiž jasná, a při metafyzickém náhledu na věc už možná rozhodnutá dávno před tím, než vzniknul Vágus.cz. Nebo než jsem se narodil já. Nebo než byl stvořen vesmír.

Bez průtahů: naši novou video galerii úchylné, leč vážně myšlené hudby prostě nelze započít jinak než legendární českou lesní black metalovou skupinou Trollech. Popisek videa na YouTube hlásá, že jde o “eastern europe tree-hugging metal,” a já k tomu nemám už co dodat. Snad jen to, že ač se to nezdá, tak je tahle partička kolem frontmana Lorda Morbivoda v jistých kruzích kupodivu velmi uznávanou kapelou…

Trollech – Ve stínu starých dubů

Posted on

Vágus, ten tvrdý chleba má

Člověk se může nechat snadno oklamat zdáním, že být reportérem Vágus.cz je ta nejpohodovější, nejpříjemnější a nejvíc „Big Lebowski style“ práce, jaká může být. Následující příhoda z dnešního odpoledne svědčí o tom, že i vágus tvrdý chleba má, a že touha přinášet svým zevelským souputníkům čestvé informace ze světa nádražních restaurací občas vyžaduje pevné nervy a nejméně středně velké požehnání od knjaze Miloše.

Continue reading “Vágus, ten tvrdý chleba má”

Posted on

Klementinum

WC v suterénu Národní knihovny označil i její bývalý ředitel Vlastimil Ježek za nejšílenější záchody v Praze. Řekl to v rozhovoru pro časopis Týden na podzim 2008 a slíbil, že ještě do konce roku dojde k jejich opravě. Když jsem proto ve středu kráčel do Klementina pro knihu o hindské fonologii (sic!), krok mi svazovala nejistota, zda nevzal za své další kus mého studentského mládí…

Nevzal. Sociální zařízení ve vyšších patrech sice vypadají tak kultivovaně, že by se k nim rád přivinul i náhodně kolemjdoucí japonský turista, ale nenechte se touto Potěmkinovou vesnicí zmást. Leccos ostatně napoví i leták na dveřích varující před hrozbou žloutenky. Právem. V podzemí stále najdete záchodky, nad nimiž zaplesá srdce každého pravověrného váguse. Průkazku ke vstupu do knihovny zpravidla k jejich návštěve nepotřebujete, stačí se tvářit nenapadně. A pak už jen doleva dolů po schodech a nasávat plnými doušky estetický zážitek z kombinace vpravdě sociálních zařízení uprostřed krásného barokního komplexu.

Posted on

Base camp pod Mustag-Atou

Takhle to vypadalo v základním táboře pod Mustag-Atou v Číně. Ty veřejné záchody smrděly ješte víc než hajzly v Rokytnici, takže všichni srali buď po okolí, nebo si rovnou postavili svůj  
záchod-stan.

Posted on

Peumanentně nauváno

Tak jako si v české nádražce prostě musíte dát jedničku, po Indii se nedá cestovat bez něčeho ostřejšího za pyskem. Ať už za spodním po vzoru místních domorodců, či za horním ve skandinávském stylu. Naše nová rubrika bude sloužit všem odvážlivcům, kteří dychtí po aftách a rakovině ústní dutiny, aby se v nepřeberné nabídce žvýkacího tabáku všeho druhu lépe orientovali. V případě zájmu se neváhejte obrátit na naši poradnu na adrese klub.rvacu(NP)vagus.cz. S prvními vzorky z našeho testování se můžete seznámit níže.

Continue reading “Peumanentně nauváno”

Posted on

Záviši, ty jsi ale vůl!

Před pěti lety pro nás byl tento pán kultovním umělcem a jeho desku Život je sranda z roku 2005 mám dokonce podepsanou. Jenomže pak se něco zadrhlo. Možná neunesl svou slávu, možná jsme prostě jenom konečně vyrostli. V každém případě jsme na Milana Smrčku najednou nějak zapomněli. A on zatím stihl vydat dvě alba bez sprostých slov, seznámil se s Karlem Gottem, vystupoval v Parapleti Zdeňka Svěráka a nepřímo rozpoutal ohnivou debatu mezi kulturními redakcemi Reflexu a Práva. Teď se vrací s novou deskou Bože, já jsem vůl.

Continue reading “Záviši, ty jsi ale vůl!”