VÁGUS.CZ

Nomen omen. Lepší příjmení si tento pán ani nemohl přát. A ani to infantilní křestní už na tom nic nezachrání. Ale nebudeme ho chudáka soudit hned podle prvního dojmu, že.

(more…)

Ať toto slouží jen jako drobný dodatek k předchozí Sukovici.

(more…)

Nemusel jsem dlouho přemýšlet, čím otevřu novou rubriku Videostop. Volba byla totiž jasná, a při metafyzickém náhledu na věc už možná rozhodnutá dávno před tím, než vzniknul Vágus.cz. Nebo než jsem se narodil já. Nebo než byl stvořen vesmír.

Bez průtahů: naši novou video galerii úchylné, leč vážně myšlené hudby prostě nelze započít jinak než legendární českou lesní black metalovou skupinou Trollech. Popisek videa na YouTube hlásá, že jde o “eastern europe tree-hugging metal,” a já k tomu nemám už co dodat. Snad jen to, že ač se to nezdá, tak je tahle partička kolem frontmana Lorda Morbivoda v jistých kruzích kupodivu velmi uznávanou kapelou…

Trollech – Ve stínu starých dubů

Z Česka se začíná pomalu stávat dokumentární velmoc a ze mě zase dokumentární expert. Nuže vězte, že jsem ve středu navštívil projekci nového filmu Lindy Jablonské, který jde do kin 26. února. A zase je nač se těšit.

Trailer hýr: http://www.youtube.com/watch?v=7nXQYWimPkE

Info hýr: http://www.aerofilms.cz/filmy/129-Vitejte-v-KLDR/

Člověk se může nechat snadno oklamat zdáním, že být reportérem Vágus.cz je ta nejpohodovější, nejpříjemnější a nejvíc „Big Lebowski style“ práce, jaká může být. Následující příhoda z dnešního odpoledne svědčí o tom, že i vágus tvrdý chleba má, a že touha přinášet svým zevelským souputníkům čestvé informace ze světa nádražních restaurací občas vyžaduje pevné nervy a nejméně středně velké požehnání od knjaze Miloše.

(more…)

WC v suterénu Národní knihovny označil i její bývalý ředitel Vlastimil Ježek za nejšílenější záchody v Praze. Řekl to v rozhovoru pro časopis Týden na podzim 2008 a slíbil, že ještě do konce roku dojde k jejich opravě. Když jsem proto ve středu kráčel do Klementina pro knihu o hindské fonologii (sic!), krok mi svazovala nejistota, zda nevzal za své další kus mého studentského mládí…

Nevzal. Sociální zařízení ve vyšších patrech sice vypadají tak kultivovaně, že by se k nim rád přivinul i náhodně kolemjdoucí japonský turista, ale nenechte se touto Potěmkinovou vesnicí zmást. Leccos ostatně napoví i leták na dveřích varující před hrozbou žloutenky. Právem. V podzemí stále najdete záchodky, nad nimiž zaplesá srdce každého pravověrného váguse. Průkazku ke vstupu do knihovny zpravidla k jejich návštěve nepotřebujete, stačí se tvářit nenapadně. A pak už jen doleva dolů po schodech a nasávat plnými doušky estetický zážitek z kombinace vpravdě sociálních zařízení uprostřed krásného barokního komplexu.

Tenhle hajzlík jsme objevili v horách u Biškeku. Šli jsme po horské pěšině a záchodky stály u malého kamenného domečku, jakože bivaku pro horolezce. Ta díra pod nimi je mnohem větší, než jak to z fotky vypadá.

Zapadlejších železničních stanic už u nás mnoho není. Do města jsou to dobré tři kilometry a koleje se sice klikatí až do Polska, ale trať z Tanvaldu tady končí. Dál už se dostanete jenom na lyžích. Ale ještě předtím byste se měli posilnit v místním restauračním zařízení.

(more…)

Takhle to vypadalo v základním táboře pod Mustag-Atou v Číně. Ty veřejné záchody smrděly ješte víc než hajzly v Rokytnici, takže všichni srali buď po okolí, nebo si rovnou postavili svůj  
záchod-stan.

Jak na Nový rok, tak po celý rok – než vypukne ragnarök. To jsme si řekli prvního ledna společně s Matoušem a Bětou, a vydali se na sváteční pohoštění do Mekky všech vágusů, do smíchovské nádražky Oáza, kde se protínají cesty dělníků i básníků, a kam i královny dojíždějí vlakem.

(more…)