Planinarski dom Škrka, 1723 metrů nad mořem. Chalupa, kterou střeží nemluvný bača a kde jsme se aspoň na chvíli schovali před durmitorskou fujavicí. Když jsme dojedli oběd z prkýnka, které spíše než prkýnko připomínalo šindel, vyhlédl jsem z okna a napadlo mě, že bych se mohl jít podívat, jak je to s prkýnkem na hajzlech.
Hrdinná prostata
Nechť tato fotografie z moskevského Parku Pobědy slouží jen jako doplněk ke včerejší fotogalerii. Celkem tu najdete 41 pisoárů. Monstrakce veteránů Velké vlastenecké války mají asi i monstrproblémy s prostatama…
ZŠ Koločava
Nejlepší z 10 děr, co byly na výběr.
Robobába
O mizení romantiky z nádražních prostor v duchu pokroku, jehož následkem je proměna nádraží v nákupní galerie a mizení autentických restaurační zařízení, jsme na těchto stránkách již psali. Žel pokrok nezastavíš, a tak nyní hrozí, že po nádražkách se lidskost vytratí i ze samotného srdce nádražních budov – ano, je to tak, na hajzlíkách již nebudete potkávat báby, ale roboty!
Když už, tak už
Vesnice jménem San Mateo, 3200 m. n. m. Pozdní sobotní večer, před sebou vstáváni v půl šesté ráno a několikahodinový výšlap s tisícimetrovým převýšením. Bylo nás devět a ne že bychom byly nějaké princezničky, ale přeci jenom bychom uvítali, kdybychom mohli spočinout pohodlně. Co spočinout, alespoň tu hygienu dodržovat! Při cestování v Peru je s ní problém úplně všude. Tento záchod byl obzvlášť exemplární, protože přes neustálé ujišťování pana domácího voda téct prostě nezačala a kýble s vodou přistavené vedle byly tak nablyskané, že se nam vskutku nechtělo se jich dotýkat. Zato podotýkám, že se nejednalo o hostel, nýbrž o hotel.
Poklady tajuplných černých děr
Další z mé pečlivě nashromážděné sbírky hajzlíků pochází z jihoamerického Peru. Náš téměř měsíční pobyt byl protkán řadou nečekaných a vzrušujících dobrodružství, ať už šlo o strastiplné cestování autobusem vedle neuvěřitelně smrdutých záchodů, zběsilý úprk před útočným skotem v liduprázdných horách (rychlejší stovku jsem nikdy v životě nezaběhla, ani těžká krosna na zádech mi v osobním rekordu nezabránila), či jiné veselé a nezapomenutelné zážitky.
Kýbl plný vody
Při letošní plavbě po řece Sázavě na nás čekalo, jak už to tak na vodě obvykle bývá, nejedno zajímavé zpestření a překvapení. Po uhrazení jedné noci v kempu “Na Plovárně” se dvě členky dámské části naší výpravy začaly zvědavě zajímat o stav tamních záchodků a sprch. Bodrý majitel v námořnickém tričku, jehož řev se rozléhal snad až do dalekých Pikovic, je tak v dobré víře odkázal na blízkou hospodu, odkud se však děvčata po chvíli vrátila s výrazem totálního znechucení a přáním, aby byl celý výjev co nejdříve vytěsněn z jejich mysli. I chopila jsem se pohotově fotoaparátu a jala se celý široký komplex zdokumentovat.
Všechny туалеты Přielbrusí
Když jsem v 6 hodin ráno nasedla do autobusu s cedulí Эльбрус za předním sklem, nevěděla jsem přesně, co čekat, exkursovodka Natalja Filipovna mi to ale vzápětí vyjasnila. Strávíme nezapomenutelný den na nejvyšší hoře Kavkazu a ještě při tom stihneme oslavit narozeniny našeho spolucestujícího Borise, což hned dokázala zpěvem písně „С днем рождения, Борис!“
Život je bílý dům…
To si takhle člověk vyrazí z Krasnojarsku na skály za městem (přírodní rezervace Столбы), pije čaj na prosluněných vrcholcích žulových věží, ale pak přijde okamžik, kdy se zkrátka toho čaje v močovém měchýři potřebuje zbavit. Jelikož odbočení z vyšlapané cesty znamená zapadnutí po pás do sněhu, nelze se v tomto případě vyhnout návštěvě místního “bílého domu”. Dobrou chuť, jestli právě obědváte!
Žádný čurák není tvrdší než život!
Slyšeli jsme, že prý máme dobrý reklamní slogan. Chyba lávky. Tenhle slogan vymyslel sám život. A na záchodcích v prvním patře hlavní budovy FF UK na Palachově náměstí jej zvěčnil někdo, koho zrovna osvítil knjaz Miloš. Zdalipak tam ještě tato hluboká životní moudra jsou? Nafotil jsem je někdy v září 2008. To jsem se asi fakt musel před státnicema nudit…