Nausea naučila Dalibora housti
“Tak co s tím pivem?” vybafla na mě paní výčepní, když už jsem asi pět minut ostentativně trucoval na baru, než bude obsloužena třicetihlavá výprava cykloturistů. Jsou věci, které do našeho každodenního řádu vnášejí vítaný chaos. Namátkou třeba letní jízdní řády pražské MHD nebo obsah mailů ve vaší spamové složce. A taky hostinec U Splavu v Zábřehu na Moravě, kde vám vždycky přinesou něco jiného, než co jste původně chtěli.
Continue reading “U Splavu, Zábřeh na Moravě: Ostrůvek vítaného chaosu”
Z výletu po Balkáně jsme si přivezli asi kilo kafe, nezbylo mi tedy než po dvou letech opět tematicky hrábnout do harampádí po dědovi. A jako obvykle se našlo i nějaké to překvapení.
Bělehradská pevnost byla 41krát dobyta a vedlo se o ni 115 bitev. Také jsme jeden zářez přidali.
„Copak jsi to za recenzenta?“ posmíval se mi můj kamarád, když jsem mu asi počtvrté opakoval, že na konečné stanici uprostřed Sudet prostě žádná nádražka není. „I negativní informace je přeci informace,“ dodal coby profesně deformovaný učitel. Tak jsme vyrazili.
Continue reading “Staré Město pod Sněžníkem: Ryzí Hugo z hor”
Jistý životem protřelý bard kdysi v jedné ze svých písní nepřisoudil pracovníkům v oboru cukrovinek právě valného intelektu. Za předpokladu, že se jeho empirická zkušenost váže pouze na větrníky z Libeřských lahůdek, nelze se mu nikterak divit.
Egyptské sousoší u nádraží Praha-Bubny poznal jen jeden z vás. Což nás docela překvapilo, protože nápověda toho napověděla hodně. Tak co teď?
Fronta patnáctiletých cucáků s puberťáky na krku se vlní před vchodem do pekla v podzemí hotelu Thermal. Jen cucáky nejsou cucáky, ale stopy po nitrožilním vpichu mojita a dietní coly. Karlovými Vřídly táhnou zombíci z těch nejtemnějších útrob Duplexu a vkrádají se i na projekce argentinských minimalistických thrillerů. Jime, hochu! V životě každého muže přijde moment, kdy musí uznat porážku. Vyhlašujeme tedy evakuaci a na tratích rychlíků pánví drncáme pryč z města připomínajícího zasmrádlý šlehačkový dort na pultu lahůdkářství ve Vlkově ulici.
Continue reading “Ostrov nad Ohří: Patnáct chlapů na černé rakvi”
Týden v pakultuře je tentokrát chudší, protože je vedro.
Akce týdne (pro některé akce roku, ba možná desetiletí)
KVĚTOSLAV DOLEJŠÍ VE SKALSKU!
27. 7., Skalsko u Mladé Boleslavi
Charakterizovat Květoslava Dolejšího několika málo slovy moc dobře nejde. Pokud bychom měli do dlouhé řady jeho přízvisek přidat nějaké další, asi by to byl Večerníček ze Skalska. A bude to právě horká a vyprahlá domácí půda, kde Slávek po dlouhé době opět zahraje své ukolébavky. Předkapelou mu bude Zborcené harfy tón a toho si také važte, neboť toto nevypočítatelné hudební těleso zpravidla své koncerty neohlašuje. My teda nakupujeme lahváče do vlaku a jedeme, co vy?
Karlovy Vary dolní nádraží je dopravním uzlem města Karlovy Vary. Nachází se na levém břehu řeky Ohře na rozmezí Tuhnic a obchodně správního centra v nadmořské výšce 371 m n. m. Spojuje v sobě funkce jednak železniční stanice, jednak autobusového uzlu pro meziměstskou a městskou dopravu. Praví Wikipedia. To je sice všechno hezké, jenže tu není nádražka.
Continue reading “Karlovy Vary dolní nádraží: Porucha, porucha, porucha”
Hrací tomaty, udená kuchyně. Původní nádražka v Mladé Boleslavi musela být ostrá. Bohužel byla zavřena před tolika lety, že nám ji nikdy nebylo souzeno navštívit. Naštěstí se hned vedle nachází kiosek Vstupte vyzdobený slováckým zátiším s gambáčem a křídou vyvedenou denní nabídkou, k níž jsou často připojeny i důležité rady do života jako „pozor, schod!“ či „nekrmte surikatu!“
Continue reading “Mladá Boleslav hlavní nádraží: Když jde o hovno, jde o život”