Nausea naučila Dalibora housti
Nádražka (podnik v budově stanice), přínádražka (podnik maximálně naproti přes ulici), diskvalifikováno. Pravidla almanachu nádražních restaurací hovoří jasně, otevřít si hospodu za rohem od vlakové stanice si sice zaslouží pochvalu, ale na mapu nádražek vás to nedostane. Jsou ovšem podniky, které si trochu benevolence zaslouží.
Continue reading “Kladno Švermov: Sklenička se rozbije a jiné životní štrapáce”
„A paní vedoucí skončila kde?“ – „Jaká vedoucí?!? Obyčejná prodavačka to byla.“ Stojíme v zatím fungujícím květinářství poblíž pokladen, ze kterého vedly ještě nedávno schody do zařízení s všeříkajícím názvem „káva – internet“. Vlevo nad schody několik předpotopních počítačů (a internet), vpravo pultík, poličky, čtyři stoly a zařízení, které zahubil zákaz kouření. „Paní vedoucí“ jsme říkávali ženě neurčitého věku (že jí bylo přes osmdesát byla stejně šokující informace jako ta o konci podniku) s nejpečlivějším účesem v centrální Praze. Jindy jsme jí taky říkávali paní Ema, protože právě tady – a nikoliv ve vyhlášeném espresso baru – se dalo narazit na skutečně originální kávové výtvory. Coffee art na vyňuňaném flat white už nikoho nedojme – raději Mercedes!
Continue reading “Případová studie Masaryčka: Od skutečné Emy do zaměnitelných pekel”