České Budějovice: Kromě mě teda

V minulosti si tady jakýsi čtenář stěžoval, že brojím proti Budvaru. Kdyby podobná kritika vyšla na Novinkách, byl bych v diskuzi označen za pochlebovače USA, kapitalistického zaprodance a kryptofašistu, co si neváží rodinného stříbra a kritizuje národní podnik. Moje jediné štěstí tedy je, že Vágus.cz čtou pouze vzdělaní a kultivovaní lidé. Jenže kdo už si někdy dal pár Budvarů a pak měl ráno v hlavě víc permoníků než v hornickém muzeu, ten mě chápe. Nebudu tedy zastírat, že jsem se dlouho českobudějovické nádražce, kde se na okně skví obrovský nápis „Pivnice Budvar“, vyhýbal jak čert kříži. Jaké však bylo moje překvapení, když se jednoho dne objevil v nádraží hale vývěsní štít s Dudákem. Pak už nebylo co řešit.

Continue reading “České Budějovice: Kromě mě teda”

Železná Ruda: Žádné holky, žádná hitparáda

Postavit přeshraniční trať a nádraží k tomu byl takový pěkný pangermánský nápad našeho císařpána a bavorského krále. Když pak jeden rozjel se svými národy světovou válku a druhý si nechal postavit úchylný zámek, zbláznil se a utonul v jezeře, nějaké nádraží pak ve srovnání s tím logicky zapadlo. A přitom si pozornost zaslouží, nachází se totiž přímo na čáře. No, přímo…

Continue reading “Železná Ruda: Žádné holky, žádná hitparáda”

Dolní Poustevna: Plánujte to na odpoledne

Nádražku v Dolní Poustevně jsem spatřil poprvé asi před 10 lety. Zvenku. Trosky nádraží kdesi v severních Čechách jsou děsivé samy o sobě. Pokud se v nich nachází jedna vybydlená místnost sloužící jako skládka a druhá vybydlená místnost sloužící jako hospoda, je to ještě silnější zážitek. Nenašel jsem tenkrát odvahu vstoupit…

Continue reading “Dolní Poustevna: Plánujte to na odpoledne”

Úštěk: Po stopách Karla Hynka Máchy

„Tak, Stando, dneska konečná, ale zejtra zas…“ praví chlapík s polským knírem a notoruje ven z úštěcké nádražky. A to přesto, že Úštěk není žádná konečná a výčepák se jmenuje Vilém. Pravděpodobně. Možná je Vilém jen fiktivní postava z vývěsního štítu. A kdo ví, jestli ještě někde nezůstali Hynek s Jarmilou, protože i Úštěk patřil do operačního prostoru známého hasiče z Litoměřic.

Continue reading “Úštěk: Po stopách Karla Hynka Máchy”

Jedlová: Hladoví turisté a duchové lesa

Nejodlehlejším železničním uzlem v Česku je nádraží v Jedlové. Přesto, anebo možná právě proto, zase tolik proslavené není. Místní horské trati se prý říkalo Lužický Semmering a byla děsně slavná, ale upřímně – Semmering se v bývalém mocnářství říká každé druhé lokálce. Tak jako tak, leží nádraží Jedlová na pozoruhodném místě.

Continue reading “Jedlová: Hladoví turisté a duchové lesa”

Reportáž. Tak. Stručná. Jak. Rychlá. Byla. Návštěva. Rumburské. Nádražky.

V Rumburku je státní hranice. Mezi Českem a Německem. Východním. Na obou stranách jsou stejné omlácené baráky. Ale máme navíc menšiny. Turci totiž bydlí radši v Západním. V Rumburku stojí nádraží. Je v něm nádražka. Vlak odjíždí za pět minut.

Continue reading “Reportáž. Tak. Stručná. Jak. Rychlá. Byla. Návštěva. Rumburské. Nádražky.”

Strakonice: Než bys trpěl žízní, pivo rumem řízni

I strakonická nádražka bývala trochu jinačí podnik. Takový klasický, umakartový, nádražkový. Rekonstrukce lokálu, vedená s respektem ke zdejší pseudokultuře, však překvapivě ty špatné věci odstranila a ty dobré ponechala. První zajímavou a dozajista příjemnou věcí, kterou návštěvník zjistí už před restaurací, je „Free Wifi pro hosty restaurace“ (hned vedle „hlazené Coly“).

Continue reading “Strakonice: Než bys trpěl žízní, pivo rumem řízni”

Český Krumlov: konec skanzenu 70. let

V historickém centru Českého Krumlova můžeme nalézt velké množství restauračních zařízení. Jejich sortiment a ceny ovšem odpovídají stupni památkové ochrany a počtu turistů. Pokud se však unavený vágus probije asijskými hordami z centra ven, může najít několik podniků hodných pozornosti. Zajímavé je, že na dvě krumlovská nádraží jsou k dispozici hned tři nádražky. K těm železničním se jistě někdy v budoucnu vrátíme, dnes se budeme poněkud netradičně věnovat nádražce autobusové.

Continue reading “Český Krumlov: konec skanzenu 70. let”

Černý Kříž: nádražka pro turisty i naturisty

Když zadáme do Googlu „Černý Kříž“, jako čtvrtý odkaz nám vyskočí stránky Anarchistického Černého kříže. Zde se můžeme informovat například o tom, co se v poslední době nosí na demonstrace nebo jak se chovat u výslechu. Naštěstí se všechny ostatní odkazy zabývají tím správným Černým Křížem. Čili nádražím, které se v roce 1910 stalo druhým nejzapadlejším železničním uzlem v Česku. Les, les, nádraží, dva baráky a samozřejmě nádražka, kvůli které píšu ten zbytečný úvod.

Continue reading “Černý Kříž: nádražka pro turisty i naturisty”