Chvíli jsem na tu výlohu nevěřícně zíral. Až pak mi to došlo. Zrušili lahůdky Zemark na Václaváku. Místo nich teď na kolemjdoucí září logo pekárny Paul. Někteří lidi se zjevně nezastaví, dokud nevymýtí všechna normální místa ve městě, státě, na světě. Nová pekárna je jen malý krůček ke konečnému nastolení voňavé korporátní utopie, ale velký průser pro lidi, co měli rádi vlašák s rohlíkem.
Když je retro cool kult
Koncert(y) týdne
BEACH BEACH, SÍTĚ
26. 3., Café v lese, 20:00, 100,-
Kdo by si nechtěl poslechnout kapelu z Mallorcy, když je venku jak na Sibiři?! Jak píše mistr promotér: Je zas na čase promazat svoje přehrávače a zbavit je intelektuální elektroniky, seriozního postrockovýho brnkání a vrátit do nich porci melodických písniček. Španělští Beach Beach přivezou do lesa právě takové rozzářené kytarové hity, které vám dají zapomenout na všechen spleen a bláto. Jako předkapela zahraje Tomáš z Tomáš Palucha (nekoktáme, je to tak).
Mrtvý klid nedělního odpoledne V
Bílý nebo černý kouř? Nigerijec nebo Ital? Bude proti potratům úplně, nebo jen napůl? A už je to tady! Je z Argentiny, má smysl pro humor a jezdí autobusem. Prostě k sežrání. Události ve Vatikánu v poslední týdnech plní noviny a barva sandálů nového papeže nedá nikomu spát. Co na tom, že nový svatý otec je od toho starého k nerozeznání. „Je intelekuál, což prozrazuje již jeho fyziognomie – vysoké čelo a asketická tvář,“ ubezpečí nás Mladá Fronta. Kdo jiný než intelektuál by si ostatně mohl myslet, že adopce dětí homosexuálními páry je v rozporu s božím záměrem, že jo.
Mrtvý klid nedělního odpoledne IV
Hned po výstupu z metra na I. P. Pavlova ucítíte studenou směs cigaretového kouře, výfuků, moči, zatuchlých kabátů, mastného výdechu z KFC a mokrých novin. A pak na vás město začne mluvit a tahat za rukáv. Kluk s holkou hrajou písničky od Lucie, starší generace somráků už jen sedí a netečně zírá. Vedle nich zkoušejí štestí usměvaví vyběrači příspěvků na slepecké psy a lidská práva v Číně. Hipíci z povolání s peticí za lední medvědy se přetlačují se slizouny pasoucími mobilní tarify. Rohy jsou olepené několika vrstvami nabídek rychlých půjček, mezi nimi se objevují inzeráty osamělých stěhováků, instalatérů a vůbec lidí, kteří by rádi něco dělali, jenže nemají kde. Plakáty s Karlem už naštěstí někdo strhal.
Mrtvý klid nedělního odpoledne III
Není blbějšího měsíce než únor. Neurčitá doba mezi depresivním lednem a rozmoklým březnem, měsíc určený k dlouhému zírání na šedou oblohu a přemýšlení o nesmyslnosti všeho. Měsíc zbytečný jak nedělní ráno, kdy se vyhrabete z postele a usrkáváte kafe u Kalendária. Na obrazovce se prolínají desítky let staré vybledlé fotky a krásná Saskia uklidňujícím hlasem vykládá příběhy mrtvých lidí, o kterých jste nikdy neslyšeli. Výročí jako prostředek nuceného připomínání věcí, které si připomínat nechceme, nemusíme, nebo nás vubec nezajímají. Vynález žárovky, úmrtí spisovatelů, zapomenuté revoluce, fotbalová vítězství, prohrané bitvy, objev Austrálie. Pak Saskia skončí a vykopne nás do zbytku dne s divně blbou náladou. A za rok to pro jistotu zopakuje.
Memy na Hrad!
Nedívám se na televizi, rádio neposlouchám. V novinách většinou studuju recepty. Aby mě spolužáci z mediálních studií neměli za vola, pustil jsem si před pár dny TV Prima. Al Bunda ani Buffy mě tam ale nečekali. Na obrazovce místo toho seděli na kanapi dva postarší tlustí chlapi a rozvláčně si vyprávěli trapné anekdoty. Publikum vděčně hýkalo smíchy. Zalil mě pocit hřejivého, nostalgického štěstí. Oni ještě pořád dávají talkshow Mirka Donutila! Pak mě ale někdo vyvedl z omylu s tím, že to je předvolební souboj prezidentských kandidátů.
Makronky, outfity a soumrak české blogosféry
Je vám něco přes dvacet. Pomalu končíte bakalářské studium sémiotiky a sociální antropologie. Se svými průměrnými kámoši pijete průměrné pivo v Krásných ztrátách, žvaníte o svých průměrných pracech na recepcích hostelů, ale přesto cítíte, že mezi ně nezapadáte. Jste jiní. Máte totiž iPhone, účet na Twitteru, neonové tenisky a rozumíte vtipům v angličtině. Cítíte se tak osamělí.
Continue reading “Makronky, outfity a soumrak české blogosféry”
Hnus, hipsteři a nesnesitelná lehkost Holgy
NP se zvedl od svého rozebraného vintage bicyklu, vyexoval flašku berlínské ekolimonády a nařídil mi psát o tom, proč hipsteři tak milují rozmazané analogové fotky. Nasadil jsem tedy brýle s tlustou obroučkou, uvařil fairtrade kafe, pustil si kanadský indiepop a dal se do toho.
Continue reading “Hnus, hipsteři a nesnesitelná lehkost Holgy”
Jejich tempo je vražedné. Abra, Abra, Abrakadabra!
Narvaná trička. Zlaté řetízky. Sviňsky dobrý! Hustý! Jseš pořád tak dobrej jako
tenkrát! Kokosový stromeček vlající nad volantem stříbrné mazdy. Hej, byli jsme tenkrát dobrá kapela, měli jsme to dělat dál. Puch benzínu a levných deodorantů. Tepající beat rádia v dálničním motorestu Waldenau. Pizza s eidamem a vanilkové cornetto.
Continue reading “Jejich tempo je vražedné. Abra, Abra, Abrakadabra!”
Proletáři všech zemí pijou bráníka
Se světem je to špatný a revoluce stále nepřichází. Bráník se proto vydal načerpat inspiraci přímo ke zdroji – hrobu Karla Marxe na Highgate Cemetery v Londýně.