Nausea naučila Dalibora housti
Planinarski dom Škrka, 1723 metrů nad mořem. Chalupa, kterou střeží nemluvný bača a kde jsme se aspoň na chvíli schovali před durmitorskou fujavicí. Když jsme dojedli oběd z prkýnka, které spíše než prkýnko připomínalo šindel, vyhlédl jsem z okna a napadlo mě, že bych se mohl jít podívat, jak je to s prkýnkem na hajzlech.
Nechť tato fotografie z moskevského Parku Pobědy slouží jen jako doplněk ke včerejší fotogalerii. Celkem tu najdete 41 pisoárů. Monstrakce veteránů Velké vlastenecké války mají asi i monstrproblémy s prostatama…
Nejlepší z 10 děr, co byly na výběr.
O mizení romantiky z nádražních prostor v duchu pokroku, jehož následkem je proměna nádraží v nákupní galerie a mizení autentických restaurační zařízení, jsme na těchto stránkách již psali. Žel pokrok nezastavíš, a tak nyní hrozí, že po nádražkách se lidskost vytratí i ze samotného srdce nádražních budov – ano, je to tak, na hajzlíkách již nebudete potkávat báby, ale roboty!
Vesnice jménem San Mateo, 3200 m. n. m. Pozdní sobotní večer, před sebou vstáváni v půl šesté ráno a několikahodinový výšlap s tisícimetrovým převýšením. Bylo nás devět a ne že bychom byly nějaké princezničky, ale přeci jenom bychom uvítali, kdybychom mohli spočinout pohodlně. Co spočinout, alespoň tu hygienu dodržovat! Při cestování v Peru je s ní problém úplně všude. Tento záchod byl obzvlášť exemplární, protože přes neustálé ujišťování pana domácího voda téct prostě nezačala a kýble s vodou přistavené vedle byly tak nablyskané, že se nam vskutku nechtělo se jich dotýkat. Zato podotýkám, že se nejednalo o hostel, nýbrž o hotel.
Další z mé pečlivě nashromážděné sbírky hajzlíků pochází z jihoamerického Peru. Náš téměř měsíční pobyt byl protkán řadou nečekaných a vzrušujících dobrodružství, ať už šlo o strastiplné cestování autobusem vedle neuvěřitelně smrdutých záchodů, zběsilý úprk před útočným skotem v liduprázdných horách (rychlejší stovku jsem nikdy v životě nezaběhla, ani těžká krosna na zádech mi v osobním rekordu nezabránila), či jiné veselé a nezapomenutelné zážitky.
Při letošní plavbě po řece Sázavě na nás čekalo, jak už to tak na vodě obvykle bývá, nejedno zajímavé zpestření a překvapení. Po uhrazení jedné noci v kempu “Na Plovárně” se dvě členky dámské části naší výpravy začaly zvědavě zajímat o stav tamních záchodků a sprch. Bodrý majitel v námořnickém tričku, jehož řev se rozléhal snad až do dalekých Pikovic, je tak v dobré víře odkázal na blízkou hospodu, odkud se však děvčata po chvíli vrátila s výrazem totálního znechucení a přáním, aby byl celý výjev co nejdříve vytěsněn z jejich mysli. I chopila jsem se pohotově fotoaparátu a jala se celý široký komplex zdokumentovat.
Když jsem v 6 hodin ráno nasedla do autobusu s cedulí Эльбрус za předním sklem, nevěděla jsem přesně, co čekat, exkursovodka Natalja Filipovna mi to ale vzápětí vyjasnila. Strávíme nezapomenutelný den na nejvyšší hoře Kavkazu a ještě při tom stihneme oslavit narozeniny našeho spolucestujícího Borise, což hned dokázala zpěvem písně „С днем рождения, Борис!“
To si takhle člověk vyrazí z Krasnojarsku na skály za městem (přírodní rezervace Столбы), pije čaj na prosluněných vrcholcích žulových věží, ale pak přijde okamžik, kdy se zkrátka toho čaje v močovém měchýři potřebuje zbavit. Jelikož odbočení z vyšlapané cesty znamená zapadnutí po pás do sněhu, nelze se v tomto případě vyhnout návštěvě místního “bílého domu”. Dobrou chuť, jestli právě obědváte!
Slyšeli jsme, že prý máme dobrý reklamní slogan. Chyba lávky. Tenhle slogan vymyslel sám život. A na záchodcích v prvním patře hlavní budovy FF UK na Palachově náměstí jej zvěčnil někdo, koho zrovna osvítil knjaz Miloš. Zdalipak tam ještě tato hluboká životní moudra jsou? Nafotil jsem je někdy v září 2008. To jsem se asi fakt musel před státnicema nudit…