Zlatý voči Hynka Bočana

Česká televize se ráda holedbá, že na Štědrý večer nasazuje původní celovečerní pohádku. Letos to ale bylo trochu jinak. 2 miliony koncesionářů mohly od vánočního stromečku sledovat, kterak režisér Hynek Bočan vykrádá sám sebe.

Na úvod by nebylo špatné trochu si vyjasnit pojmy. Láska rohatá není žádná pohádka. Je to test ze znalostí pohádek již dříve natočených. Variací a popkulturních odkazů zde najdeme tolik, že se v nich ztrácí i univerzálně použitelný milovník Jiří Mádl v roli čerta Záprtka a univerzálně použitelná princezna Táňa Pauhofová coby služebná Anička.

V éře karaoke soutěží typu Superstar se už jen těžko dá hovořit o nějaké originalitě, ale Hynek Bočan udělal pro devalvaci tohoto slova maximum. Jeho opus magnum S čerty nejsou žerty, které shodou okolností běželo ve stejnou dobu na Nově, je tím nejcitovanějším zdrojem. Čerti tady mají hodnosti podle zvířat a znovu si připomeneme, že co peklo schvátí, to už nenavrátí. A ani další klasická díla nezůstávají ušetřena. Jirka Mádl je malej, ale šikovnej, a při vstupu do pekla se ozývá Smoke on the Water od Deep Purple. Nejtěžší otázka popkulturního kvízu nakonec zní: pitvoří se Jiřina Bohdalová jako Křemílek, nebo jako Vochomůrka?

V těchto souvislostech asi nepřekvapí, že pohádka se původně měla jmenovat Zlatý voči. Ty měl asi režisér, když si sliboval, že se jeho snímek zařadí do zlatého fondu českých pohádek. Místo toho míří do úplně jiné kategorie. Jen možná bylo vhodné diváky upozornit, aby si k televizi vzali tužku a papír, aby se jim při absolvování testu lépe sčítaly body.

Ostrý rapy negrů z hor

Jsou tady Vánoce. Do okna vám suše a bez mrknutí civí Sneško Belić, vy zíráte do počítače a s vypětím veškeré mozkové kapacity rozmýšlíte, jestli je dobrý nápad jít na kilo salátu a cukroví večer chlastat. Ale pojďte zkusit ještě nahodit záložní agregáty, doposud neztracené pod hladinou majonézy… pojďte si maličko zavzpomínat. Můžu vám za to slíbit sladkou odměnu, pláž a nejkrásnější slovanské děvojky. Jen chvilku trpělivosti.

Píše se rok 1997. Eso i jiné české hitparády bourají neprve No Doubt, pak američtí hezounci z Backstreet Boys, ty sesadí pro změnu australští smooth-faces Savage Garden, které nakonec v prosinci stejně porazí Nick, Howie, Brian a A.J., protože jsou přeci jen pohlednější, je jich víc a jejich promoklé košile mají ještě o něco nižší gramáž.

Krom toho poprvé do rádií vniká nový hudební styl, doposud známý jen mezi graffiťáky a pár nadšenci. Hip-hopová formace Chaozz diktuje o úpadku televizní zábavy, a to způsobem, že všechny děti před obrazovkami hýkají nadšením.

Mezitím o pár set kilometrů dál, ve Svazové republice Jugoslávie, znají hip-hop jen o chvíli kratší dobu, než černoši z Bronxu. Rap a beaty jsou pro ně v polovině devadesátých natolik samozřejmé pojmy, jako byl Zlatý slavík pro Gotta, Bílou a Olympic pro nás.

Z tohoto dnes již oldchoolu jsem pro vás vybral svoji oblíbenou černohorskou dvojici Monteniggers. Už sám název dává tušit, že tady se nebudou řešit žádná vážná sociální témata, a zároveň se tím tak trochu zavazují, že jim to bude šlapat aspoň způli tak, jako opravdovým niggaz z New York City. Posuďte sami, zda závazku dostáli a zatlačte slzu společně s otázkou, proč musíme být ve všech hudebních trendech sto let za opicemi.

Sůl a tequila, citróny na kila…

P.S.: Veselý Vánoce, vole!

Prázdný guliver

Dnes zde máme lahůdku pro fanoušky Stanleyho Kubricka. Kdo jako první napíše do komentářů správné jméno filmu a bolavého orgánu, který se honosí názvem guliver, získává pívo! A nepodvádět! Kdo použije google nebo wikipedii, dostane sukovicí po palici!

Kralupy nad Vltavou: Ten pán se zbláznil!

Stejně jako soumrak o čtvrté není v listopadu náhoda, tak i má návštěva kralupské nádražky byla ložená, už když jsem po desáté usedal na kolo v Novém Boru. Po více než pěti hodinách jsem dorazil podzimní krajinou do Kralup a bylo jasné, že za světla už do Prahy nedojedu a budu muset muset v souladu s jízdním řádem využít místní nádražky.

Continue reading “Kralupy nad Vltavou: Ten pán se zbláznil!”

Sopa de Ajo

Polévka chudých, česky také česnečka.

1x chleba z konťáku (lze nahradit tvrdým chlebem, co je vám líto vyhodit)
1x palice čínského česneku (lze nahradit stroužkem česneku českého)
1x polévková lžíce červené papriky
1x čajová lžička soli
1x vejce
trocha olivového oleje na smažení

Recept je jednoduchý. Na mírném plameni zpěníme česnek, přidáme papriku a po chvilce na kostičky nakrájený chleba. Zamícháme, dolijeme vodou a dosolíme, přivedeme k varu, doplníme vejcem a polévka je hotová. Dobrou chuť!

Normal, gross und gigantisch!

Jak se řekne superman německy? Übermensch? Nikoliv. Der Schlangemann! Der Multi-Mensch! Herbert Schlangeman je typický hrdina, jenž zvládá vše, co si dovedete (i nedovedete) představit – od domácích prací až po práce záchranářské. Dokáže být také velmi citlivým a romantickým mužem. Jeho svůdným slovům málokterá žena odolá, stačí aby pronesl “Die Himmel ist schön, Du bist schön” a dívčí srdce jihne jako nikdy předtím. A když říká “Ich bin Adolf, Du bist Eva”, přichází i to nejpočestnější děvče o poslední zbytky cudnosti. Ale co to? Jeho vyvolená nemá žádnou díru? To by ale nebyl Schlangemann, aby neměl v záloze plán B!

Aby toho nebylo málo, Dr. Herbert Schlangemann je také úspěšně publikujícím vědcem. Jeho dva články (automaticky vygenerované počítačem, sic!), byly přijaty na dvě recenzované (!) konference pořádané pod hlavičkou organizace IEEE. Více si můžete přečíst na jeho blogu.

Sexuální catering

Každý pátek od osmi ráno mám hezkou zábavu. Chodím na marketing, abych pronikla do krás a tajů konzumu. Na první hodině jsem se dozvěděla, že vzhledem k tomu, že studuji již magisterský program, má pleť pravděpodobně vykazuje první známky stárnutí. A taky že do pěti let budu používat stejný pleťový krém jako moje matka. Hned po hodině jsem volala matce, abych zjistila tajemství jejího mladistvého vzhledu a taky co mě čeká v budoucnosti. Oznámila mi, že používá krém z Penny marketu za 39 Kč. Měla jsem radost!

Další hodina začala zajímavě. Makreťák se zeptal, proč si muži holí přirození. Způsobně jsem se přihlásila a prohlásila, že to považuji za neobyčejně primitivní otázku, neboť to ví každý. (Vypadá pak větší, jestli jste to někdo teda ještě nevěděl.) Markeťák strávil zbytek přednášky, že nás nutil vymýšlet, jak přinutit masu chlapů, aby si holili své ministry pro místní rozvoj i přilehlé ministerstvo. Napadlo mě porno. Ale tahle odpověď mě napadá často, tak jsem nic neříkala, protože si chci zachovat image způsobné dívky. Bylo to porno! A tak od teď budu častěji říkat tohle slovo nahlas!

V poslední přednášce nám markeťák promítl graf a zeptal se „Víte, co je sexuální strava?“ Nevěděl jsme, ale název sliboval prasárnu, tak jsme to samozřejmě vědět chtěli. Sexuální strava je specifický druh potravy přijímaný nejčastěji mezi 22:00 hodinou a půlnocí. Je to strava, kterou se odhodláme konzumovat po výkonu v oblasti mezi prostěradlem a peřinou. Případně mezi toaletní mísou a dveřmi od kabinky veřejných hajzlů. Typická skladba jsou brambůrky, popcorn, instantní polívky, zmrzlina, zbytek od večeře, čokoláda a mlíko přímo z krabice.

Když je to ten marketing, rozhodla jsem se, že si udělám business. Koupím si malý vozíček a budu výše jmenované suroviny v uvedených hodinách rozvážet po Holešovicích. Budu poskytovat sexuální catering. Ten marketing mi nakonec k něčemu bude…

Já strašně moc kouřím

K dnešnímu veselému videu pouze tři poznámky:

1) Kapela Fousatej hat je z Havlíčkova Brodu. Jsou čtyři, takoví lehce zarostlí, a hrajou poctivý bigbít. Už velmi dlouho. Je k tomu potřeba něco dodávat? Snad jen to, že i Hati si zaslouží alespoň jeden profi videoklip z produkce Vágus.cz.

2) Wikipédia dí, že obraz kuřáka je v literatuře často spojován s individualitou a odměřeností. Kouření cigarety taky může zakrývat bohapusté zevlování. První významná studie o vztahu mezi rakovinou plic a kouřením byla zveřejněna v roce 1950. Všichni tehdy báňali jako sádroví trpaslíci. Reklama na tabákové výrobky v USA kvetla až do roku 1971, kdy byla v rozhlasu a TV zakázána. Když se dnes na ty roztomilosti koukám, říkám si, esli to nebyla škoda.

3) První americké drive-in kino bylo otevřeno v roce 1933. Vlna jejich popularity dosáhla vrcholu na přelomu 50. a 60. let. Opěvovali je Beach Boys. Šoupnete děti do dětského koutku, nakoupíte hromadu koly a popcornu, zvuk k filmu naladíte na autorádiu a můžete se začít nerušeně muchlovat na zadních sedadlech svého Chevroletu. A k tomu vám pustí ty nejroztodivnější před-znělky, pauza-znělky a zá-znělky (…Hey Folks, It’s Intermission Time…). Co víc chtít? Kvůli nástupu VHS kazet však šla drive-in kina časem do kelu. Nicméně se prý teď začíná rozjíždět DIY hnutí guerilla drive-inů. Ještě o tom zkusím něco zjistit.

Video s láskou věnováno všem kuřákům a milovníkům retra.