Kralupy nad Vltavou: Ten pán se zbláznil!

Stejně jako soumrak o čtvrté není v listopadu náhoda, tak i má návštěva kralupské nádražky byla ložená, už když jsem po desáté usedal na kolo v Novém Boru. Po více než pěti hodinách jsem dorazil podzimní krajinou do Kralup a bylo jasné, že za světla už do Prahy nedojedu a budu muset muset v souladu s jízdním řádem využít místní nádražky.

Přivítání bylo více než vřelé. “Ten pán se zbláznil!” ozvalo se ze skupiny štamgastů při pohledu na můj zablácený bicykl. Interiér hospody by si nezadal s nejednou normalizační budovou a mohl jsem si jen představovat, jak se zde v sedmdesátých letech pořádaly výjezdní zasedání odborářských funkcionářů Československých drah.

Obsluhující paní si k cizinci zpočátku držela profesionální odstup. Objednal jsem si pivo a s trochou obav i gulášovku. Mám k tomuto pokrmu mírnou nedůvěru, neb i v lepších podnicích se může změnit v gastronomickou Hirošimu (více ZDE). O to více jsem byl překvapen. Polévka nepřipomínala přesolený, majoránko-glutamátový odvar, ani nebyla připravená z mletého čehosi, jak bývá obvykle zvykem, ale z na kousky pokrájeného libového, vyuzeného masa, dávám pět hvězdiček. A nakonec se i paní začla usmívat. Zřejmě se přesvědčila, že se i pod tím propoceným a zabahněným oblečením neskrývá vetřelec, ale člověk.

Atmosféra: * * * *

Obsluha: * * * * *

Pivo: * * *  (takový levný standard, značku si nepamatuji)

Jídlo: * * * * *

Hajzlíky: netestováno (skupina ztroskotanců u automatů při vchodu nevypadala na nelepší ostrahu bicyklu, raději jsem vyčkal až do vlaku).