Specialita ve Fantově kavárně

Bylo by možné si jen těžko představit lepší místo pro odpolední meditaci při čekání na vlak, než ve Fantově kavárně. Obklopen vrcholnou českou secesí sedět u ochozu, pít pivo a sledovat mumraj zmatených turistů, veksláků a prohnaných vágusů.

Fantova kavárna by byla zkrátka Mekkou všech nádražních povalečů.

Fantova kavárna by byla místem, kam byste mohli pozvat svoji holku.

Fantova kavárna by byla jediná literární nádražka.

Fantova kavárna by byla vítaným útočištěm pro místní, neb je před zraky neurotických zahraničních tahačů kufrů lstivě skryta o patro výš, přístupná jen nenápadnými schůdky.

Bohužel nemůžu říct, že by se tento podnik stal čímkoli z výše naznačeného. Do tohoto podniku jsem zavítal vlastně po ostudně dlouhé době. Taky jsem několik let jen procházel, s očima sklopenýma a reflexy zbystřenými, jak jsem se snažil prokličkovat tím mikádem nohou, berlí a kufrů. Nicméně kavárnu jsem navštívil. Bylo už pozdě, kolem půlnoci, kdy jsem vystoupal po schodech do nejslavnější nádražky v republice. Sedl jsem si k jednomu ze stolečků, poskládaných kolem voyeurského průzoru. Odkudsi se vyloupl číšník. Mladý chlapík, v košili, zástěře – dokonce s motýlkem na krku. Měl trochu drsný kukuč, na uchu mu cinkala náušnice, ale po hlase byl úslužný a v pohodě. Objednal jsem si čaj… bylo by něco k jídlu?

„Mám tam od oběda gulášovku,“ nadhazuje vrchní a první ranou trefuje nekrytý bod, totiž mou konstantní chuť na tuto polívku.

Po chvíli, během níž mě kolemjdoucí vágusové obrali o půl krabičky Gauloises, se hostinský vrátil s kouřícím talířem. Zrovna jsem si s jedním nádražním rezidentem vyměňoval tipy na naše oblíbené komiksy. Vrchní už ze dveří volal: „Fando, nevotravuj hosta… bež si po svejch!“ Oba jsme ho ujistili, že zde vedeme pouze kultivovanou debatu, a že ani jednomu z nás druhý spolustolovník nevadí (čísník měl starost hlavně o mě). Těch pár vyžebraných cigárek jsem mu pochopitelně zatajil.

Bez cigárek si s nádražním tulákem těžko popovídáte. Bez vizitky zase nemáte šanci navázat kontakt s managerem pro public affairs. Já svou vizitku nemám, zato pár tabákových trubiček zpravidla ano.

Gulášovka byla povedená, kuchař nešetřil paprikou, masem a bramborami. Cinknul jsem lžící o porcelán a odbil konec kavárenského zevlu. Naskočil jsem na noční rychlík, byl to myslím R626 Emil Zátopek, který doklusá tmou až do Vsetína. Zde vzklíčily mé antipatie k Fantovce.

Někde na půl cesty mezi Prahou a Kolínem se můj žaludek vzbouřil proti přijaté krmi. Polívka byla možná dobrá, ale zároveň šlo o nějaký archivní ročník. Celou cestu jsem na hajzlíku blil… a pak jsem vystoupil v Pardubicích. Uff, těžký nápor v tenhle noční čas.

Pozn.: Autor pochází z Hradce Králové.