Kladno

26 Led

Kladno, to je to město, a zdejší nádražka má tím pádem svoje kouzlo i kolem deváté ranní v poslední adventní neděli.

Hned za dveřmi v nose zaštípe léta pěstovaný ranní cigaretový odér. Působivý interiér je krášlen třemi hracími automaty, poctivými stoly bez ubrusu ale s popelníkem a kolem zmíněné deváté jedním či dvěma štamgasty, jejichž počet ovšem s každou minutou strmě narůstá. Plakátová výzdoba je oproti tomu dost mizerná, snad ještě mizernější než provizorní pult s pípou, která vydává jenom krušky za devatenáct.

Za pultem vysedává dáma, kterou by Matouš nazval vyzobanou slunečnicí. Kouří, listuje včerejším Bleskem a děsí se cizinců. Objednaný čaj není dle oné dámy ani černý, ale jenom obyčejný (jeho původ tedy zůstává utajen), ale citron z pytlíku a dva cukry dodají i nějakou, byť cukro-citronovou chuť. Z pozorování zakrátko vyplyne, že jediné snadno přístupné poživatiny jsou pivo, rum a sušenky vystavené na poličce za pultem, nejspíš i polívka avizovaná křídou na tabuli je fake.

Pro lepší představu – prověrka nádražního zařízení proběhla nadvakrát. Poprvé jsme v liduprázdném lokále dostali obyčejný čaj, podruhé (o půl hodiny později) nás už ode dveří pozorovali štamgasti, co snad vyrostli rovnou z lavic, a najednou kurážná servírka nám další čaj nemilosrdně zakázala (ještě než nás na něj vůbec napadlo pomyslet).

Zato jsme se mohli seznámit s místním pravidelným osazenstvem (soudě podle familiérních rozhovorů s obsluhou): chlapíkem v montérkách, co si bez optání přisedá k cizincům a vykládá jim strasti svého bytí, a těžkým životem poznamenanou divou ve středním věku, co s fanatickým pohledem a žvárem v koutku láduje do automatu jednu pětku za druhou.

Za samostatnou zmínku stojí záchody – aby totiž hosté nemuseli absolvovat martyrium se smrdutým hajzlíkem s dveřmi na mince, co je přístupný všem obyčejným cestujícím, mají návštěvníci kladenské
nádražky speciální kobku. Pravda, dámy až na všudypřítomné pavučiny (ne po stěnách, ale přes celou místnost) celkem fádní, zato páni se mohou těšit na klasický žlábek, pochopitelně vylepšený mnohaletým používáním.

Prostě přestupovat na Kladně a vynechat nádražku by byla věčná škoda, ať už je den jakkoliv krátký. Foto bude někdy příště.

Atmosféra: * * * *
Obsluha: * *
Pivo: * * * * (teda za předpokladu, že se neubírají hvězdičky za Krušky)
Jídlo: není jaké hodnotit, servírka zahlásila, že ona teda nic nevaří
Hajzlíky: * * *

2 Responses to “Kladno”

  1. Doktor 27. Led, 2009 at 12:22 #

    To zní jako pěkně vymazlená knajpička. Zkus dodat nějaké ty fotky. Jsem obzvlášť zvědavý na pavučinovou kobku a stylový žlábek.

  2. MB 27. Led, 2009 at 16:07 #

    Kladno je léta letoucí stejné. To byla tak polovina 80. let, kdy jsem pobýval svých 365 na Kladně. Vodil jsem tam útvarového holiče coby velitel vozu po ránu na pár, aby mohl stříhat. Jinak se lampasáckému vysloužilci klepaly ruce. Oceňoval, že tam měli otevřeno hned po ránu a navíc v sobotu i ve svátek.