Bufet Mašinka, Hulín: Mladistvým podnapilým nenalíváme!

Naše hrdiny NPho a KZ jsme minule opustili v Hulíně, kdy zhnuseni bezatmosférickou nádražkou přímo v nádražní budově s nadějí vyrážejí k omšelému zamřížovanému baráčku na konci nástupiště s cedulkou OTEVŘENO OPEN FURT na dveřích. Jejich příběh pokračuje…

V malém zahuleném krcálku nás zaujal především nápis „MLADISTVÝM PODNAPILÝM NENALÍVÁME“, kam kdosi dopsal fixkou spojku „A“, aby zabil dvě mouchy jednou ranou. Na paní Věrušku v kukani u pípy jsme asi působili značně nedůvěryhodným dojmem, a proto si od nás kromě dvacky za každé pivo vyžádala i dvacku zálohu na každý půllitr. Osazenstvo, tedy Jeník a Peťka, Věrušku přemlouvali, že nevypadáme jako gauneři. Za projevenou důvěru jsme si k Peťkovi s Jeníkem sedli. Počastovali nás historkami o tom, jak Jeník bydlíval pod mostem a že Peťka, který výškou i sestřihem připomínal Miloše Čermáka, je Jeníkův otec. Paní Věruška mám k tomu smažila hranolky do vlaku (také za dvacku), které vkusně naaranžovala do plastikového kelímku a hojně zakydala tatarkou. Víte, jak se říká, že pivo je tekutý chléb? Tak přesně tak vypadaly hranolky od paní Věrušky. Navíc byly šťavnaté a čerstvé(!) tatarky bylo dost, což se málokdy vídá i u Meka.

Po vroucné rozlučce jsme se rozjeli k domovům. My vlakem, podnapilý Peťka na kole. Jeník zůstal v lokále – asi měl od svého otce zaracha. Na přestupu v Hulíně sice už nejeden pocestný zabloudil, my jsme však náš vlak stihli. Paní Věruška, byť je to pro její podnikání nevýhodné, totiž úzkostlivě dbá na to, aby hodiny v jejím lokále šly o pět minut napřed. Ví, že se cestující budou za její mateřskou péčí rádi vracet.

Atmosféra: * * * * *
Obsluha: * * * * (pomalá, ale snaživá – místo jedněch hranolků jsme nafasovali rovnou dvoje)
Pivo: * * * *
Jídlo: * * * * *
Hajzlíky: nejsou

One Reply to “Bufet Mašinka, Hulín: Mladistvým podnapilým nenalíváme!”

Comments are closed.