Vyznání

6 Kvě

Uspokojit mladé děvče je těžké. Moc těžké. Kupříkladu já vášnivě miluji tanec, ale většina koncertů v mém okolí, kterých jsem nucena se účastnit a které pořádají kdovíjaká nemehla, je v tomto směru naprosto neperspektivní. Rádoby kapely produkují něco, při čem se dá maximálně kývat do „rytmu“, v lepším případě pohazovat hlavou. A to nemluvím o situacích, kdy pochybní jedinci do sebe začnou pod pódiem narážet či dokonce kopat. Vrcholem pak bývá, když se nějaká individua (s železnou pravidelností to bývají ta největší a nejtlustší) rozhodnou vyšplhat na jeviště a vrhat se mezi nás, procítěně vnímající posluchače.

Jak ráda bych si aspoň občas vesele a hravě zatančila, rozvlnila boky, hodila na parketu pár otoček a sofistikovaných krůčků…

Další mou vášní jsou texty. Hlavně ty ze života. Prostě ráda poslouchám písničky o tom, co trápí každého z nás. Intelektuální hříčky či ukřičeny protesty – to není nic pro mě. Nebojím se přiznat, že největším básníkem dnešní doby je pro mě Slávek Dolejší (pochází od Mladé Boleslavi jako moje prababička). Takže když jsem se dozvěděla o jeho koncertu v Chapeau (7. května, prosím), neváhala jsem ani minutu (vysvětlení, proč je Květoslav idolem každé slušné dívky, podám snad někdy příště…).

Nu a jen tak ze zvědavosti jsem jukla i na Slávkův doprovod. A to byla láska na první poslech i pohled! Již při prvních tónech mi bylo jasné, že to je to, co hledám. Chytlavé taneční rytmy lehce pulzující jako vánek a zároveň tak důrazné, jak mají činy pravého muže být. Slunečná rozjásanost se střídá s chvilkami melancholie – tak jako ve skutečném životě. A k tomu všemu i pěkné, lidské (ba snad až humanistické) texty – kdo z nás neměl někdy v životě nouzi, nezatoužil po nějakém tom penízku, domácí pohodě s dobrým jídlem… a hlavně a především po lásce…

A ještě je ke všemu je ten Grampall Jookabox pěkný štramák. Vezměte si z něho příklad! Tomu říkám opravdová móda, styl a nápaditost! Zatímco vás člověk vidí na koncertech věčně v tom samém opraném triku vaší oblíbené kapely a vytahaných kalhotách (v zimě povětšinou vytáhnete obnošenou mikinu). Ti bystřejší z vás svá dvě trička aspoň občas prostřídají, ale ruku na srdce – může se něco takového rovnat vzhledu tohoto pána…? Kdo se má na vás těch koncertech pořád dívat?! Co?

A ke všemu fakt sexy tancuje. Doufám, že si ve čtvrtek zatancujeme spolu…

One Response to “Vyznání”

  1. Terka 16. Kvě, 2009 at 19:11 #

    Sakra Betlo, s tim tanečkem máš úplnou pravdu… jdu trénovat před zrcadlo a zakomponujem to do choreografie příštího muzikálu!