Saráj Róhillá, Dillí: Dobrodružství v temných uličkách

Saráj Róhillá je menší odstrčené nádraží na okraji Dillí, které si NP pamatuje z roku 2005 jako místo vhodné k příjemně prozevlovanému odpoledni. V roce 2012 a v devět hodin večer je ale všechno jinak. Na nástupiště se v nebývalé hustotě snášejí hejna komárů a otevřeno má jen oficiální občerstvení Indických drah. A to je tedy něco.

Způsob, jakým jsme se na nádraží dostali, připomínal scénu z Rychlých šípů. Když nás autobus místo před nádražím vyplivl na jakési Rozdělovací třídě, vyčíhl si nás místní Jindra Hojer a jal se nás nezištně doprovodit až na vlak. Když jsme se náhle v těchto pozdních hodinách ocitli před vstupem do spoře osvětlené, úzké a klikaté uličky (kdo četl Foglara, ví, že tyto uličky bývají často slepé), z Jindry se rázem stal umolousaný indický Štětináč s úlisným úsměvem. NP zřejmě Foglara četl už dávno, takže se za Jindrou/Štětináčem vydal i přes protesty KZ, která má Jestřábovy sebrané spisy stále ještě v živé paměti. Po minutách hrůzy, prošpikovaných pohledy podezřelých výrostků, se ovšem šerá ulička rozestoupila a ze Štětináče se stal opět Jindra, neboť NP a KZ stáli před nádražím.

Důkladný průzkum terénu přináší děsivé zjištění: v tuto večerní hodinu má otevřeno pouze jeden stánek s čajem a žluto-zelené büfé Indických drah. Nezbývá než volit Mažňáka. Sortiment barevné kukaně čítá prakticky jen sušenky a křupky, a to ještě v menší nabídce a vyšších cenách, než obvykle nabízejí soukromníci. No a pak jsou tady teplá jídla. NP v nostalgii po domácí kuchyni objednává rajskou polévku a brzy svého činu lituje. Pro chuť a konzistenci břečky, která mu byla vzápětí naservírována, lze najít pouze dvě vysvětlení. Buď šlo o instantní polévku z pytlíku rozředěnou pětinovým množstvím vody, než se u nás píše v návodu k použití, anebo Indové rovněž přidávají do potravin posypovou sůl. Nyní už jen doufáme, že polévka neobsahovala také krysí močůvku, abychom nedopadli jako tajemný Em.

Atmosféra: * * (zamořená komáry)
Obsluha: * * (neslaná a nemastná, na rozdíl od servírovaných pokrmů)
Čaj: nehodnocen (ale už aspoň víme, co budeme v Indii známkovat místo českého piva)
Jídlo: * (aspoň ty křupky byly poživatelné)
Hajzlíky: * * * * * (stylově umístěny přímo v rohu čekárny pro druhou třídu)

One Reply to “Saráj Róhillá, Dillí: Dobrodružství v temných uličkách”

  1. Čau, tak se tuhle středu taky chystám do Dillí. Trošku jste mě ovšem vyděsili. Vy tam máte nějakou trvalou misi?

Comments are closed.