Ostrý rapy negrů z hor

24 Dec

Jsou tady Vánoce. Do okna vám suše a bez mrknutí civí Sneško Belić, vy zíráte do počítače a s vypětím veškeré mozkové kapacity rozmýšlíte, jestli je dobrý nápad jít na kilo salátu a cukroví večer chlastat. Ale pojďte zkusit ještě nahodit záložní agregáty, doposud neztracené pod hladinou majonézy… pojďte si maličko zavzpomínat. Můžu vám za to slíbit sladkou odměnu, pláž a nejkrásnější slovanské děvojky. Jen chvilku trpělivosti.

Píše se rok 1997. Eso i jiné české hitparády bourají neprve No Doubt, pak američtí hezounci z Backstreet Boys, ty sesadí pro změnu australští smooth-faces Savage Garden, které nakonec v prosinci stejně porazí Nick, Howie, Brian a A.J., protože jsou přeci jen pohlednější, je jich víc a jejich promoklé košile mají ještě o něco nižší gramáž.

Krom toho poprvé do rádií vniká nový hudební styl, doposud známý jen mezi graffiťáky a pár nadšenci. Hip-hopová formace Chaozz diktuje o úpadku televizní zábavy, a to způsobem, že všechny děti před obrazovkami hýkají nadšením.

Mezitím o pár set kilometrů dál, ve Svazové republice Jugoslávie, znají hip-hop jen o chvíli kratší dobu, než černoši z Bronxu. Rap a beaty jsou pro ně v polovině devadesátých natolik samozřejmé pojmy, jako byl Zlatý slavík pro Gotta, Bílou a Olympic pro nás.

Z tohoto dnes již oldchoolu jsem pro vás vybral svoji oblíbenou černohorskou dvojici Monteniggers. Už sám název dává tušit, že tady se nebudou řešit žádná vážná sociální témata, a zároveň se tím tak trochu zavazují, že jim to bude šlapat aspoň způli tak, jako opravdovým niggaz z New York City. Posuďte sami, zda závazku dostáli a zatlačte slzu společně s otázkou, proč musíme být ve všech hudebních trendech sto let za opicemi.

Sůl a tequila, citróny na kila…

P.S.: Veselý Vánoce, vole!

One Response to “Ostrý rapy negrů z hor”