Libeřské lahůdky: Sen šíleného cukráře

30 Čvc

Jistý životem protřelý bard kdysi v jedné ze svých písní nepřisoudil pracovníkům v oboru cukrovinek právě valného intelektu. Za předpokladu, že se jeho empirická zkušenost váže pouze na větrníky z Libeřských lahůdek, nelze se mu nikterak divit.

Asi jsem to měl napsáno v knize osudu. V pátek jsem ještě přes chladicí pultík obdivoval hypnotické bochánky pozoruhodných barev a v pondělí mi jeden takový přinesla moje dívka k odpolední kávě. Po vybalení z papíru jsem také seznal, že náplň podivně tmavé a poleva podivně světlé barvy nejsou hříčkou barevného spektra za vitrínou, nýbrž tvrdou realitou. Jak tvrdá ona realita je, jsme měli pochopit záhy.

Komu v Praze často ujíždějí tramvaje, ten již možná tuší. Poleva z Libeřských lahůdek není karamelová, nýbrž cukrová. Možná má jejich větrník sloužit jako depozit na horší časy, taková homole pro 21. století. Ale budiž. Trávicí trubice se nám však brzy začala křivit ještě více, to když naše improvizované desertní příbory penetrovaly vrstvu náplně. V ten okamžik jsme děkovali nebesům, že nám zachovala relativně mladé a zdravé tělesné schránky. Diabetici by se v naší situaci mohli z fleku soudit za pokus o ublížení na zdraví. Pokud by se ovšem nesložili úplně.

Pod heslem Co by za to daly děti v Habeši jsme übersladkost nakonec hrdinně dojedli. Už se ale nemůžeme dočkat, až se v Česku zavede daň z cukru. Pak se totiž třeba Libeřské lahůdky naučí, jak má chutnat větrník.

Velikost: 3/5 – zcela v pořádku
Vzhled: 5/5 – alespoň za originalitu si zaslouží plný počet
Čerstvost: 16/20 – zde také není co vytknout, i když kontrolní vzorek už chutnal lehce navinule
Poleva: 3/20 – ty tři body ponechávám pro případ, že snad existuje někdo, kdo si větrník namáčí do kafe
Korpus: 5/10 – nelze kvalitně hodnotit, pro přesnější rozbor by musel být laboratorně vypreparován a očištěn od nánosů okolního cukru
Náplň: 6/40 – aspoň ta šlehačková se jakž takž dala

Celkem: 38/100

Metodiku hodnocení najdete zde.

Comments are closed.