Poslastičarnica Aca, Bělehrad: Balkán naruby

„Okamžitě všichni sem!“ zaječel náhle NP na procházce večerním Bělehradem. Jeho manický záchvat tentokrát patřil výloze cukrárny v Karađorđově ulici. A když jsme se všichni podívali směrem naznačeným jeho strnulou paží, začali jsme křepčit taky.

Interiér připomínající spíš osmdesátkovou nádražku než cukrárnu. Žádný přeslazený kýčovitý nevkus, žádná hra na francouzskou kavárničku. Jen kov, zrcadla a dorty ve výloze, roztékající se pod horkým balkánským sluncem hned vedle totál oldschool mašiny na zmrzlinu a prázdného mrazicího boxu. Jak trefně poznamenala Lisa: v těch na pohled nejhnusnějších podnicích mívají nakonec to nejlepší jídlo!

Obrovská bílá kostka, maková baklava, rumové koule posrané čokoládou, trojhrany a další domácí laskominy. K pití pochopitelně domači káva; kromě ní taky žlutá brča, nejspíš cedevita, a vedle ní podivná tekutina barvy přesně takové, jakou si představujeme v souvislosti s análním sexem. Ale především: obrovské, ale opravdu OBROVSKÉ větrníky. Kus za 120 dinárů a tři různé náplně: bílá, žlutá a jejich kombinace. Poručili jsme si od každé jednu.

Matouš: Na mě je tam nějak moc želatiny. Stejně si dám jenom kafe. A limonádu. Tu žlutou.

Betla: No to je jasné, že je tam želatina, jak by to taky drželo pohromadě?

KZ: Ty vole, jak to můžete jíst? Dyť je to uplný ekl. Nic, co chutná normálně, přece neudrží takovejhle tvar. To jde proti zákonům gravitace, todle!

NP: Musím teda kriticky říct, že nejlepší část je tentokrát korpus a náplň nic moc.

KZ: No právě. Já beru korpus jenom jako držák na náplň. A z té bych fakt blila.

NP: No tak jako na větrník to nemá, ale furt je to lepši než indiánek, co si budeme povídat.

Betla: Musíte se oprostit od té představy větrníku. Větrník v jedné zemi přece nemusí být totéž co v druhé. Nehledě na to, že to větrník připomíná pouze tvarem. Já bych řekla, ze je to spíš kremrole. Nebo tady někde píšou, že pojídáme větrník?

Lisa: Mhmhchramstmlaskmhmh… Je to radost!

Matouš: No tak vidíte, že jste to nakonec snědli. A ta žlutá brča taky ušla.

KZ: (plive zbytky zákusku na podšálek) Vy ste to fakt snědli? Vy jste nechutný! Já jsem věděla, že to bude hnusný od pohledu. Měli jsme si dát jen jeden, ten s dvojitou náplní, jen abysme to ochutnali a ostatní nějaký dobrý věci. Třeba trojhran. Proč jsme si nedali trojhran? Nebo posranou kouli! Nebo rakiju!

Velikost: 5/5
Vzhled: 5/5
Čerstvost: 15/20 (KZ říká, že tam jsou tisíc let, ale my to vidíme jinak)
Poleva: nebyla (a je to možná dobře – byla by to buď čirá želatina, nebo by byly posrané čokoládou)
Korpus: 10/10
Náplň: 6/40

Celkem: 41/100
Metodiku hodnocení naleznete zde.

Možná bychom ale tentokrát udělali výjimku a zhodnotit i atmosféru a obsluhu jako v nádražkách. Obojí za pět hvězdiček a káva za čtyři. Ta paní si to totiž zaslouží. Druhý den si nás pamatovala, měla radost z našeho příchodu a věděla, co si dáme za piče. Ovšem větrníky byly takový Balkán naruby. Na Balkáně totiž spousta věcí vypadá jak z prdele a nakonec je to super. Větrníky vypadaly super a byly jak z prdele. A to ani nebyly posrané. Čokoládou.