Při letošní plavbě po řece Sázavě na nás čekalo, jak už to tak na vodě obvykle bývá, nejedno zajímavé zpestření a překvapení. Po uhrazení jedné noci v kempu “Na Plovárně” se dvě členky dámské části naší výpravy začaly zvědavě zajímat o stav tamních záchodků a sprch. Bodrý majitel v námořnickém tričku, jehož řev se rozléhal snad až do dalekých Pikovic, je tak v dobré víře odkázal na blízkou hospodu, odkud se však děvčata po chvíli vrátila s výrazem totálního znechucení a přáním, aby byl celý výjev co nejdříve vytěsněn z jejich mysli. I chopila jsem se pohotově fotoaparátu a jala se celý široký komplex zdokumentovat.
Zdálky to celé vypadalo vcelku romanticky, dřevěné kadibudky s voňavým lesíkem za zády – co víc si k pozdnímu odpolednímu rozjímání přát. Při bližším ohledání a přečtení veselých nápisů na dveřích však začne průměrný návštěvník větřit kulišárnu, která se po otevření dveří od první tajemné kóje samozřejmě potvrdí. Poslední třešničku na dortu pak představovaly libě vonící “pisoáry”, kterým jsem přidělila osobní označení Zeď nářků.
Škoda jen, že jsou fotky tak milosrdné, a nedokážou zachytit onu jedinečnou atmosféru zcela
věrohodně.
Pro bystré pozorovatele a zájemce podotýkám, že useknutý nápis na fotografii č.4 zněl “Dbejte na to, aby býl kýbl vždy plný vody!“. Bohužel jsem ho samotným rozrušením nestihla zachytit celý.
Nezbývá než popřát příjemný odpočinkový zážitek při prohlížení. A nezapomeňte – pokud plánujete sjíždět v brzké době Sázavu, hospodu “U Baštírny” rozhodně nevynechejte!