Jedlová: Hladoví turisté a duchové lesa

30 Říj

Nejodlehlejším železničním uzlem v Česku je nádraží v Jedlové. Přesto, anebo možná právě proto, zase tolik proslavené není. Místní horské trati se prý říkalo Lužický Semmering a byla děsně slavná, ale upřímně – Semmering se v bývalém mocnářství říká každé druhé lokálce. Tak jako tak, leží nádraží Jedlová na pozoruhodném místě.

Imise od bratrů Poláků sice v sedmdesátých letech sežraly jedlové porosty, které stanici obklopovaly, ale teď je aspoň krásně vidět na vulkanicky strmý vrchol kopce Jedlová. Ano, správně. Nádraží je v takové díře, že se jmenuje podle kopce. Nevede sem dokonce ani normální zpevněná cesta. Ale protože to je významný uzel, kam se z Prahy dostanete rychlíkem, je zde umístěna – pochopitelně – také nádražní restaurace.

Interiér nádražky je velice útulný a přátelský. Okna jsou orientována klasicky na nástupiště, výzdoba stěn a baru je tvořena kombinací pivních a drážních suvenýrů, nechybí ani hodiny na stěně. Místo forbesu jsou v rohu umístěna kamna, televize za barem návštěvníka neruší – naopak, dodá mu důležité informace o počasí nebo o tom, jak se dá najet se španělským vlakem do zdi. V létě je zde umístěno i venkovní sezení pod turistickou mapou.

Na čepu jsou zde ucházející Svijany 11° za 25,- a údajně taky Plzeň (nevyzkoušená). To, co ale činí zdejší hospodu výjimečnou, je místní kuchyně. Jídelníček se sestává z prověřených hotovkových klasik od guláše, přes svíčkovou, výpečky, po plněné knedlíky. Vše se pohybuje v cenových relacích 60–80 Kč a jak moje knedlíky, tak i pokrmy ostatních spolustolovníků by se daly označit za delikátní. Kvalita je zde skoro až překvapující, ale je to dáno pravděpodobně tím, že nádražka je jedinou použitelnou hospodou v okruhu 10 km. Stahují se sem tedy spíše hladoví turisti než žíznivé nádražní socky.

Hladoví turisti pak často podléhají místnímu geniu loci natolik, že odmítají pokračovat dál ve svých výletech jinak než vlakem. A to přesto, že je to odsud na všechny strany z kopce. Na záchodky se chodí klasicky přes nástupiště. Nicméně je zajímavé, že člověk přitom nachodí minimálně 70 metrů a vrátí se kamsi k baru. Pokud by někomu ta cesta přišla nudná, může si cestou přečíst jakousi odborářskou nástěnku o zlém Kalouskovi. Anebo může jít do lesa. Je ho tady okolo opravdu hodně.

Atmosféra: * * * * (rodinná)
Obsluha: * * *
Pivo: * * *
Jídlo: * * * * *
Hajzlíky: * * (za ten turistický výkon)

One Response to “Jedlová: Hladoví turisté a duchové lesa”

  1. Jcht 30. Říj, 2013 at 14:19 #

    Letos v září jsem se nechal uvrtat do dálkového pochodu v Lužických horách. Celou noc jsme šlapali do kopců v dešti, zimě, blátě a mlze. Když tu se najednou, po 50 kilometrech, z raního oparu vynořila nádražní budova. Bylo 5:12 ráno a naše naděje se upínala k tomu, že si sedneme na chvíli na perón pod střechu a sníme studenou housku se salámem.
    Místo toho jsme narazili na pokuřující majitelku která si přivstala aby uvařila husu k obědu. Jak nás viděla – zmoklé a zablácené trosky – spráskla ruce a hnala nás dovnitř. Zatopila abychom se trochu usušili a každému ohřála polívku podle jeho přání.. chcete pivo? knedlíky? segedín? kafe? zákusky? nebo co se třeba natáhnout na lavici a vyspat se?
    Ujít těch celkových 100km pochodu bylo prd oproti tomu donutit se zvednout zadek a odejít z týhle úžasný nádražky. Takže Flaško, koukej k tomu hodnocení obsluhy přidat alespoň další 2 hvězdičky! :)