Betla
Oni si to zaplatili, žejo? To přece nemůžou myslet vážně! Vysvětlete mi, proč hlavní cenu poroty na MFDF Ji.hlava dostala Velká noc režiséra Petra Hátleho? Skutečně za „osobitý vizuální jazyk, jehož průzkum rozšiřuje zaběhnuté hranice toho, co jsme ještě ochotní vnímat jako „dokumentární film“, a do českého kontextu vnáší významný pokus vydat se jiným směrem v přemýšlení o dokumentární metodě zobrazení skutečnosti“? Nebo to bylo spíš plnění partnerských povinností vůči HBO či přímo sklonění před plným měšcem? V Ji.hlavě to obzvlášť zamrzí.
NP
Spíš bych řekl, že porota kavárenských intelektuálů skutečně upřímně ocenila tak hrdinský čin, jako že někdo chodí na pivo ke Kotvě. Což je vlastně strašné. Já mám s Velkou nocí ten problém, že v ní vůbec ničemu nevěřím. Ty scény mi prostě nepřijdou ani pravdivé, ani dobře sehrané. A tím polohraným stylem mi to nejvíc připomíná seriál GEN. Jenomže zatímco u elity národa už díky sdělovacím prostředkům známe nějakou expozici, u partičky prostitutek na perníku ji vytvářejí nanejvýš tak stereotypy obecenstva. Což u návštěvníků festivalu dokumentárních filmů nejspíš bude vina systému a většinové společnosti, takže se na tuhle topornou freakshow budou dívat jako na břitkou sociální kritiku. Za mě kalkul jako kráva.
Matouš
To jo. Tenhle film se tváří jako sociální kritika, se kterou toho ale moc společného nemá. Zatímco běžný štamgast pražského nonstopu je nejspíš nesnesitelně nudný člověk, který v oné temně romantické noci jenom nadává na politiku a ve dne maká ve skladu, Hátle si vybral partičku těch největších zjevů, které přesně zapadají do středostavovských představ o chudé lůze. Druhá věc je, že protagonisté filmu mohou být zajímaví lidé, ale před kamerou nedostávají žádnou příležitost sdělit cokoliv o svém životě. Místo toho je režisér nutí do přehrávání křečovitých scének ilustrujících jejich tragický osud. Trochu mi to připomíná jednu oblíbenou zábavu boháčů z viktoriánského Londýna – chodit na exkurze do blázinců, kde se mohli skrz mříže smát blekotajícím magorům.
Další rovinou filmařské manipulace je pak samotný vyleštěný a technicky precizní vzhled filmu – i když se z perfektní vizuality mohou recenzenti posrat, faktem je, že zachycované scény lidského neštěstí a rozkladu jsou hnusné výjevy v hnusném prostředí, které ovšem díky použité technice působí HEZKY, romanticky, tajemně. A do toho všeho hraje opera. Poetizace bídy? Ano, až na půdu. A navíc teď bude Kotva ohrožená tím, že tam naběhnou všichni salónní intelektuálové a budou si chtít s těma lidma povídat a připadat si, jakože jsou mezi prostým lidem…
foto: Nutprodukce
KZ
Já jsem zase řešila etiku toho, že HBO nacpala minimálně 40 litrů do pražský drogový scény. Ale můžem jim to vůbec vyčítat? Lidem, co ve filmu vystupujou, je celá dokumentární kinematografie asi úplně jedno. Těžko by se k natáčení asi dali přesvědčit, kdyby jim za to neplatili. Jenže zrovna tady mám pocit, že si je režisér prostě koupil a v důvěrně známých kulisách natočil někoho jiného.
Betla
Já jsem nad tím filmem přemýšlela během buržoazního oběda a došla k překvapivému názoru – ten film je vlastně svým způsobem dobrej! Minimálně proto, že fakt nutí k zamyšlení nejen nad obsahem a formou, ale vůbec nad celým tím médiem a vnímáním reality. Hátle opravdu dokázal vznést zásadnější otázky a témata než většina jiných českých dokumentů z poslední doby – o tom, kde jsou hranice žánrů a jak s nima pracovat, co vlastně a proč vůbec točit, jak se vypořádávat s tvým vlastním pohledem na realitu a především s tvým právem zobrazovat a interpretovat realitu někoho jiného.
A hlavně se mu taky povedlo nachytat i nás, jak stereotypně nahlížíme na dokument a na vnímání a zobrazování „reality“. Vždyť se tady pohoršujeme nad tím, jak to vypadá HEZKY. Ale to je právě laický pohled na dokument, že když je něco hnusný, tak se to musí natočit hnusně, protože to tak přece je. Ale dokument se liší od žurnalistiky právě tím, že on si může dovolit s realitou pracovat a interpretovat ji, a to velmi osobně a výrazně.
NP
Jako jo, tomuhle všemu rozumím. Jenže všechno, co říkáš, se mu povedlo spíš omylem. Celá tahle vyprovokovaná diskuse je v důsledku jenom nad formou a ne nad obsahem – řeší se, jak to Hátle natočil a ne co natočil. Ten člověk se podle všeho považuje za nějakého dokumentaristického Emila Zolu, jenže zapomíná, že točí se skutečnýma lidma. Když si přečteš třeba tenhle rozhovor, tak je to vlastně jenom velkolepá onanie ve stylu „Myslete si o tom co chcete, ale já jsem stejně borec, protože mám takovéhle kamarády.“
foto: Nutprodukce
Betla
A není spíš problém v tom, jak se strašně těžko dokážeme vymanit z vlastního pohledu? Mně se tisíckrát může zdát, že režisér někoho zneužil (a že já bych s těma lidma pracovala jinak), ale víte, že to tak bylo a víte, jak to vnímali oni? To, jestli ten dokument je natočený stylizovaně a krásně nebo surově ruční kamerou zachycující nudnost a odpornost, je důležitý a rozhodující pro nás, ale ne pro ty protagonisty. Jim je to třeba úplně šumák. A naopak, oni jsou možná mnohem radši, že vystupujou v něčem tak skvěle vypadajícím a ne v tom reálném hnusu, který je obklopuje. To by pro ně možná bylo mnohem horší. Takhle v podstatě jsou jako filmové hvězdy v nějakém „skutečném“ hraném filmu. My si můžeme myslet, že je někdo zneužil pro nějakou estetizaci, pro ně to může být to nejkrásnější a nejpozitivnější, co se jim v životě stalo…
Mari
Tady ale nikdo neříká, že když je něco hnusné, musí se to natočit hnusně. Ale dělat z toho představení příjemné na pohled, které naprosto vyprazdňuje skutečné životy těch lidí, to se fakt nedělá. Dobrý dokument klidně může realitu zkreslovat, manipulovat, ale nemůže jí karikovat, protože pak je to výsměch těm lidem. Velká noc rozpoutala diskuzi nad formou, protože postavila formu nad obsah. Což nemusí být samo o sobě špatně, ale když natáčím o takhle zranitelné skupině lidí, tak mi přijde naprosto nemorální z toho udělat formalistní exhibici svého vlastního ega. Pro toho režiséra je evidentně mnohem důležitější umělecká forma než ty lidi – a dokument bez zájmu o protagonisty je vykořisťování, nic jiného. Podle mě jediným reálným výsledkem u většinového diváka bude, že se zasměje, jak jsou ty lidi vtipný, řekne si, ty jo, to je teda brutál, maj to fakt těžký a ten režisér je hustej. Tak nevím, za co je tam ta hlavní cena.
Matouš
Přesně. Bylo to tvůrčí a inovativní, v tomhle se to režisérovi povedlo a ocenění si zaslouží. Problémem ale je, že si k experimentu vybral komplikované téma a zpracoval ho dost nezodpovědně. Kdyby to točil třeba o dostizích v Chuchli, byl by to super snímek, žokejům by klidně zaplatil za účast, nikoho by tím nepoškodil, nešířil stereotypy. Nicméně v tomhle případě opravdu došlo k vytěžování a estetizaci chudoby a sociálního vyloučení. Ten člověk pracoval stejně jako autoři reality show – dal peníze lidem, kteří nejsou schopni dohlédnout důsledků svých činů, a nechal je, ať předvádí svoje pokleslé mravy. Fakt nevidím rozdíl mezi tímhle „dokumentem“ a vilou Vyvolených, princip je úplně stejný.
Betla
My se v podstatě shodneme, co se týče konkrétně tohohle filmu. Já chtěla jen upozornit, že obecně bychom neměli kritiku stavět na tom, jakou použil metodu, že něco zpoetizoval, někoho zkarikoval, protože to je povrchní a prvoplánové a takové argumenty lze snadno smést ze stolu, když se někdo ve filmu trochu orientuje.
Problém Velké noci je evidentně právě v osobě režiséra, který se k těm svým „kámošům“ ve skutečnosti podle mě vůbec nedostal blízko, nepochopil je a právě proto mu z toho vzniklo něco, co z nějakého důvodu nefunguje. Prostě se mu nepodařilo je zachytit, což ale dle mého nesouvisí s formou ani obsahem. Dokážu si představit film natočený stejnou metodou, se stejnou mírou stylizace a v podstatě stejným obsahem, který by ale mohl působit úplně jinak. To by ale za tím nesměl stát jeho kalkul a prvoplánová snaha zaujmout, odlišovat se, šokovat nebo nevím co. I když: neprojektujeme si do jeho osoby zase už předem naše stereotypy o jakýchsi salonních intelektuálech?
Mari
Tohle je zajímavý, ale to je taky děsná relativizace. Existují nějaká kritéria jako forma, obsah, souvislost obsahu a formy, narativní struktura a logická struktura, režie, kamera, výtvarný zpracování, a pak taky existuje prostě nějaký subjektivní dojem – a dobrá recenze umí tohle všechno dát dohromady. Ale kdyby člověk všechno rozebíral tak, jak to děláš ty, tak nikdy nenapíše o žádném filmu nic, protože každý argument ti nakonec nějaký filmový vědec smete ze stolu – ale ono je to taky o názoru. O tomhle přemýšlím už docela dlouho a vždycky, když píšu recenzi, tak mám pocit, že uplatňuju nějaké symbolické násilí a cpu někomu svůj názor, který mi někdo fundovanější může rozmetat – ale o tom ta filmová kritika trochu je, ne? Když člověk dokáže ten názor zajímavě zprostředkovat a něčím podložit, tak se nemusí bát toho, že s ním někdo jiný bude polemizovat. Takže si myslím, že režisérovu metodu hodnotit můžeme, přestože jsme pět let nestudovali metodologii dokumentárního filmu.
Betla
Rozumím. Za čím si ovšem stojím je, že na tom filmu (teď už nehledě na jeho kvalitu) se ukazuje, jak my nejsme schopní vůbec opustit svoje hodnoty a vidění světa. Vždyť se podívejte, jak o těch lidech píšete – jako o nějakých zranitelných, hloupých nebožácích, který naletěli nějakému hejskovi; jako o někom, kdo podle vás neví, co dělá a jaké to má důsledky a navíc má pokleslé mravy… Jak tohle můžeš o někom vůbec napsat (notabene když ho neznáš)? Pokleslý vůči čemu? Pokrytecký středostavovský morálce? Vůči tvým hodnotám? A když je teda takhle jasně odsuzuješ, lišíš se nějak moc od toho režiséra?
Kromě těch dvou prostitutek, které byly asi opravdu nešťastnice a potřebovaly by pomoct, mně ty ostatní nepřipadali jako chudáčci – oni jenom žijou úplně jinak, ale to neznamená, že nemají vlastní hrdost a že život, který žijou, nežijou podle vlastního rozhodnutí. Chápej, že padesátiletá ženská, která se ožírá na diskotéce, přijde děsně trapná a třeba smutná nám, ale pro ně a spoustu dalších lidí to je naprosto normální. Z jejich pohledu můžem být zas úplný lůzři my. Kdo nám dal právo vyvyšovat se a považovat náš vkus a naše hodnoty za ty, s kterýma by se měli poměřovat, případně se snažit jich dosáhnout?
foto: Nutprodukce
Mari
Ale režisérovým záměrem docela určitě nebylo nám ukázat, jak nejsme schopní opustit svoje hodnoty a navíc si ani nemyslím, že by se to nějak ukazovalo v téhle debatě. Já jsem o těch lidech neřekla, že jsou pokleslí ani hloupí, ani že jsou to nebožáci, to by mě v životě nenapadlo. Naopak si právě myslím, že takovéhle lidi z nich dělá ten film (a dělá to skrytě, na první pohled se tváří, že jako s nima soucítí a že vůbec je hustý, že se pan režisér o ty trosky zajímá). Já jsem právě přesvědčená, že tyhle lidi mají svoje hodnoty a svůj život a nikdy by mě nenapadlo to nějak hodnotit nebo se vůči tomu vymezovat – a ten film mě neskutečně vytáčí právě tím, že to podle mě dělá, že z důstojných lidských bytostí udělá zkarikované postavičky, kterým se potom jihlavské publikum zasměje v kině jak zvířátkům v zoo. A přitom je to přesně tak, jak píšeš – z jejich pohledu jsme třeba lůzři my, co já vím, tak co nám proboha dává to právo se jim smát v kině?
A další věc je, že podle mě moc relativizuješ – já jsem nepsala nic o pokleslosti ani ubohosti, já jsem použila slovo zranitelný. A za tím si stojím, tyhle lidi zranitelný jsou, zranitelný ze strany těch více privilegovaných, který mají prostředky a symbolický a kulturní a ekonomický kapitál (kamery a kámoše z FAMU v tomhle případě) a to oni prostě nemají. Nerovné mocenské vztahy, to je prostě fakt, na kterém odmítám cokoliv relativizovat. A právě proto, že tohle si ten režisér absolutně neuvědomuje, proto to dopadlo tak jak to dopadlo. A jestli je chceme respektovat jako lidské bytosti s právem na jakkoliv podivný život, tak si musíme uvědomovat tu zranitelnost a nedělat z nich karikatury a nevykořisťovat je tak, že budeme zneužívat svůj symbolický a kulturní kapitál a zobrazovat je jako trosky ať už lidský nebo trosky ve smyslu obětí systému.
Filmy, které dokážou ukázat na naší neschopnost relativizovat naše vlastní hodnoty podle mě vypadají úplně jinak – a pan režisér by jich asi pár měl zkouknout.
NP
A do toho všeho vlastně tak nějak organicky zapadá skutečnost, že producent už tři roky dluží Peklovi za natáčení v Kundolabu.
— Amen.
