Smrt indickým drahám!

Ti KZti totiž zřejmě v zájmu úspory místa přidali do boční řady ještě jedno lehátko mezi horní a dolní, takže místo v uličce už je teď fakt za trest. Na nádraží v Haridváru jsem si proto ihned narval, abych se trochu uklidnil, a hned potkal první bělochy. Italský páreček s dredatým capartem v kočárku a kluk z Německa obtěžkaný obrovským batohem a skoro stejně velikou bichlí Lonely Planet. Docela reprezentativní vzorek návštěvníků Rišikéše. Ještě že tam jenom přesedám a jedu až do hor. Cesta do Čamólí trvá asi osm hodin, ale naštěstí skoro celou dobu spím. Vzbudí mě jenom babice blijící z okýnka. V Čamólí už se stmívá, přesedám na džíp do Džóšímathu a cestou nám přeběhne přes cestu levhart. Kurva, divočina…