První příspěvek do naší soutěže o nejlepší nádražkovou recenzi nám posílá @mrybi.
Plzeňská c.k. Kantýna MMX je spíše bufet než pravá nádražka, fastfoodového ducha ale vyvažuje družná atmosféra a bohatá tabule.
Po vstupu do plzeňské nádražky cestující na chvíli strne v němém úžasu nad majestátní místností s vysokánskými stropy. Secesní zdivo zdobí stylizované portréty šlechty, zakrslý Franz Josef střídá našňořená děcka a lechtivé ženštiny, vše vyvedeno v krásně nevkusném efektu sepia. Přesvědčení, že tohle je opravdu nádražka, upevňují až lavice ve stylu vlaků z dob Rakouska-Uherska.
Namísto výčepu zde funguje jídelnový pult, na jehož začátku si vezmete tác a příbory a na konci vysypáváte obsah peněženky. Menu je bohaté, na tabuli s důmyslnou sestavou kladek, již obsluha postupně stahuje a umázává, můžete vybírat aspoň z 10 hotovek a minutek. Ceny se pohybují v rozmezí 60–90 Kč a nechybí ani všemi milované kuřecí prso s broskví. Kromě toho lze ochutnat bagety, chlebíčky, sekanou nebo 2 druhy párku v rohlíku (jemný a telecí) a na své si přijde i vyznavač salátů. Vyzkoušela jsem uzenou plec s knedlíkem a špenátem, jejíž chuť bohužel trochu kazila výrazná vegetová štiplavost.
Žízeň lze spláchnout tankovým pivem nechvalně proslulé značky Gambrinus, které vám natočí lehce zpruzená pokladní. Půllitr jedenáctky Excellent za 25 Kč v teplém dni příjemně osvěžil. Napojit se lze i vlastnoručně natočenou kofolou.
Halový prostor bohužel neskýtá tak dobré prostředí pro debaty o stavu společnosti a řešení geopolitických problémů jako stará dobrá zahulená čtyřka, atmosféra je ale ryzí. Čistý vzhled a nabídka jídla sem lákají rozličné návštěvníky, a tak rodiny s malými dětmi usedají vedle upravených žen ve středním věku a rozverných trempů. Nechybí ani typičtí dědouši, kteří nejspíš nejedou odnikud ani někam, bezostyšně flirtují se servírkou a dotvářejí tamní pospolitost.
Restaurace byla i v pokročilém odpoledni téměř plná a na mě tak zbylo místo na stojáka u jednoho ze tří stolečků, které mi znemožnilo vnímat nuance probíhajících konverzací. Zato jsem měla dobrý výhled na personál a vypadalo to, že vřelé vztahy panují i v zákulisí. Tu z kuchyně vyhopká obtloustlý kuchař v mastném triku, v zubech vlaječku Bohemians 1905, předváděje klokana pro obveselení nezúčastněné pokladní. Ondy zas přijde na návštěvu kamarádka dámy za pultem, chopí se točení piva, rozbije sklenku a nikomu to nevadí. Zaměstnanci dráhy si se servírkami tykají a očividně sem chodí rádi.
Bohužel až cestou na perón jsem si povšimla krásné zahrádky přináležící k podniku. Spěch za spojem mi však nedovolil ověřit, zda výčepní okno nabízí stejnou nabídku jako vnitřní lokál. Zřejmě se tedy budu muset vrátit a vše prověřit.
atmosféra: * * * *
obsluha: * * *
pivo: * * *
jídlo: * * * *
hajzlíky: neozkoušeny; nacházejí se v nádražní budově