Signály vesmíru, část 1: Přerov

22 Srp

Cinefilské tempo LFŠ je neúprosné a srpnová vedra v kombinaci s moravským vínem si říkají o přehřátí organismu a následný kolaps. Ještěže okolní kraj oplývá bohatstvím mnoha fungujících nádražek a Slovácký Expres klimatizací. Lze tak i kolem poledního vyrazit na trasu Uherské Hradiště – Přerov – Hulín – Otrokovice – Staré Město u Uherského Hradiště a věřit nejen v to, že budou otevřené, ale i v návrat. Toho dne, 2.srpna, se ale přihodilo něco, co původnímu, štědře pojatému drážnímu výletu dodalo cosi navíc a je zcela zřejmé, že nešlo jen o běžnou náhodu.

Bistro Bejana v Hradišti otevírá sice v půl šesté ráno, je ale spíše provizoriem. Turek s Kozlem nicméně přijde vhod, degustační porce oravské slaniny s čerstvými korbáčiky jako předkrm také. Větrák se neotáčí, nejhezčí nádraží roku 2011 je konstantně mrtvolné, nádražka také zavírá už kolem šesté večer. To o tři čtvrtě hodiny později stojíme v prostorné přerovské nádražce, kde už větrák spokojeně rotuje, záclony vlající z oken na perón zvou dovnitř a kde ještě platí moudro „zde jsem člověkem“. Pokud tedy být člověkem znamená, že standardizovaná velikost panáka je zjevně decka a byť je jídelní lístek rozmanitý a vypsán na klasické papírové lístečky, tak pokrmy krom těch smažených (dobrý smažák ještě žije) sdílí spíše rozpačité kvality. Vejce s knedlíkem a špenátem za 49 Kč raději až příště. „Toaletní papír za rohem“.

Abych to uvedl na pravou míru. Pří příchodu do nádražky přes perón je v prvních dveřích toalety toaletní papír hned za dveřmi. Masivní role s povytaženým koncem ostentativně vyzývá k použití. V druhých dveřích by však mohla přijít nervozita či dokonce zklamání tělem hnaného cestujícího. Upozornění o přítomnosti toaletního papíru za rohem je tak katarzním prožitkem ve chvíli největší nutnosti. Ten může přijít i poté, co si původně hladový cestující poručí segedín nebo kuře na paprice. Po jejich stáří či původu lepší nepátrat. Vše stačí odbýt myšlenkou, že některé části byly dříve gyros.

Kromě přerovského Zubra má nádražní Restaurace Snídaně–Obědy–Večeře další přednosti. Letmý pohled ukazuje nerezové pulty, dřevěné stoly, klasickou váhu z desetiletí minulých. Delší pohled odhaluje skrytou, improvizovanou kancelář s výshlechovou lampičkou a lejstry vedle vchodu do kuchyně, za výčepem. Perličkou je ohrádka pro štamgasty – podivuhodná dřevěná konstrukce se stříškou a stolem pod ní, umístěna v rohu interiéru. Už začínám rozumět, proč kamarádovi zabrala cesta od babičky z Přerova do Prahy celý den, i když vyrazil ráno, a následnému večeru se přezdívalo „noc létajících kuřat“. Zdejší bezčasí omezuje leda zavíračka v půl čtvrté. Nezbývá než pogratulovat panu majiteli, kterým je, jak se z infonápisu dovídám, Radomil Lepič-Gome. Zvučné.

Zvučné je též jméno hulínské Mašinky, další plánované štace. A tu nám byl vesmír dlužen…

Pokračování příště…

Text: VŠS
Foto: Romana Kovacs

Comments are closed.