VÁGUS.CZ

Je pátek 11. 12. 2020. Páteční home office je vyloženě stvořený k cestování. Kamkoli. Nabídku svézt se automobilem coby zavazadlo do Jihlavy přijímám a už hledám, kde si zřídím detašované pracoviště. Že Jihlava disponuje nádražím mě, nevím proč, překvapuje, nicméně je to tak. Navíc indicie naznačují, že zde najdu také bufet. Jestli živý či mrtvý, už nedodávají.

(more…)

Nádraží v pražských Holešovicích je něco jako nechtěné dítě. Postaveno víceméně jen proto, aby měly kde zastavit vlaky na Ústí. Velkorysá, ale celkově temná budova, kde se většina cestujících raději moc dlouho nezdržuje, na rozdíl od bezdomovců. A ani příhodný název Nádraží Franze Kafky mu moc dlouho nevydržel.

(more…)

Psát o již popsaném není vždy nutné, někdy je to i zbytečné. V případě severočeské Jedlové tomu tak není. Každý by se měl vypsat ze svých dojmů, které provázely jeho poprvé, první setkání s ikonickou příhraniční nádražkou zašitou uprostřed kopců, až za vesnicí, ale zato na docela frekventovaném železničním uzlu. Vlastně je až k podivu, že mi trvalo tak dlouho se do Jedlové vydat, ale všeho do času.

(more…)

Vzhledem k tomu, že švédsky neumím, neobtěžoval jsem se ani při první návštěvě Stockholmu důkladnějším bádáním, které by mohlo ukázat, zda lze očekávat prohloubení cestovatelského zážitku o návštěvu nádražního restauračního zařízení. Dojem z tamního hlavního nádraží ale dával tušit, že by situace nemusela být marná. A to i přesto, že podniky nacházející se stockholmském hlaváku neoplývají zrovna výjimečným geniem loci a spíše podtrhují šedivý pocit typizovaného, generického, tranzitního prostoru. V zásadě totiž lze vybírat z kavárny/bistra, McDonaldu drze apropriujícího secesní prostor (ano, jako v Budapešti), nebo „irského“ sportbaru. Poslední jmenované zařízení by v tomto ohledu ještě šlo vzít na milost a také se tak stalo, ale v rámci dodržení odpovídající chronologie návštěvy se k němu vracím až závěrem.

(more…)

Vyjet si na říjnový výlet na severočeskou Komáří Vížku by se mohlo zdát všední, navíc se na přímé trase vyskytuje pramálo nádražek (všechna čest výjimce Bohušovic nad Ohří ctící duch okolních fabrik). Přesto se maloměsto Krupka, v kterém leží lanovka na onen vrch, rozhodlo vzdorovat. Vzdor vypadal tak, že lanovka byla toho dne zavřená; nanopivovar, muzeum, hrad i hospoda také. Soukromá akce s DJ Milanem na hradě, jinde uzavřená společnost, o kus dál technické důvody. Nebylo souzeno. Spoj do Ústí naštěstí fungoval a má paměť také. Díky tomu jsem hned věděl, že bude záhodno vystoupit o zastávku dříve, na nádraží Ústí nad Labem západ, kde se nachází jediná zdejší nádražka hodná přívlastku první kategorie (tedy v objektu nádraží).

(more…)

Stravování bylo do té doby zanedbáváno, i když se Přerov snažil. O nádražku dál, v Otrokovicích je o pocestné už postaráno lépe. Také by to bylo záhodno, když se tamní Bufet ČD honosí certifikátem kvality z roku 2008. Tedy od Prazdroje, nachlazené půlitry ale napovídají, že nepůjde o prázdná slova. Jen zachmuřený muž s mulletem do sebe na truc láme lahvového Gambrina. Je libo vaječný řízek za 23 (překlad: smaženka rozměrů sloního ucha), indiánka nebo oschlou bagetku na cestu?

(more…)

Zvučné je též jméno hulínské Mašinky, další plánované štace. A tu nám byl vesmír dlužen. „Pámbů prdel se ukrývá v legendami opředeném občerstvení Mašinka. Paní Věruška už je sice v důchodu, ale i tak se na vás všichni těší!“ čteme deset minut před plánovaným příjezdem do stanice.

(more…)

Cinefilské tempo LFŠ je neúprosné a srpnová vedra v kombinaci s moravským vínem si říkají o přehřátí organismu a následný kolaps. Ještěže okolní kraj oplývá bohatstvím mnoha fungujících nádražek a Slovácký Expres klimatizací. Lze tak i kolem poledního vyrazit na trasu Uherské Hradiště – Přerov – Hulín – Otrokovice – Staré Město u Uherského Hradiště a věřit nejen v to, že budou otevřené, ale i v návrat. Toho dne, 2.srpna, se ale přihodilo něco, co původnímu, štědře pojatému drážnímu výletu dodalo cosi navíc a je zcela zřejmé, že nešlo jen o běžnou náhodu.

(more…)

Toho času, kdy se lámal červenec a srpen, Uherské Hradiště už po 43. opanovaly filmuchtivé proudy více či méně zapálených diváků. Horké léto a večerní posezení u borovičky však zvládlo unavit i kritickou filmovou sekci a komfort i dobré filmové bytí a bydlo jí začlo být málo.

(more…)

Jako harvestor zapříčinil zánik trampské osady Zlaté dno, tak pilný developer určuje budoucí tvář Masarykova nádraží a důsledně smazává útulné a poetické, i když špinavé a zašlé, stopy zákoutí a institucí s pestrou historií. Zánik Bistra Flip jsme oplakávali dlouho a teď nás už nadosmrti budou pronásledovat výčitky typu „Neměl jsem ho zanedbávat a měl jsem do Flipu chodit častěji, třeba by to pomohlo, třeba by ještě žil.“ Čas otupil i nevrlé vystupování nekompromisních žen za výčepem či pultem. Naopak nostalgie ztraceného přidala na gastro kvalitách dva dny staré, olejem nasáklé topinky dosahující neobyčejného stupně tvrdosti – do ní se jako do proustovské madlenky vtisklo kouřem nasáklé klubko dojmů a vzpomínek.

(more…)