Prapravágus

Myslím, že jsem objevil prapraváguse.

Fotka pochází tuším z léta roku 1996, kdy jsme vyrazili se 4.B gymnázia na poslední školní výlet… A jedná se o jeden z mých prvních filmů, které mi otevřely cestu do černobílého světa vývojky universal a papiru neobrom.

Prdlajs… léto 1994 to bylo, do hajzlu ty vzpomínky…

Prohrabávám fotky a posloucham Hlavsu.

Specialita ve Fantově kavárně

Bylo by možné si jen těžko představit lepší místo pro odpolední meditaci při čekání na vlak, než ve Fantově kavárně. Obklopen vrcholnou českou secesí sedět u ochozu, pít pivo a sledovat mumraj zmatených turistů, veksláků a prohnaných vágusů.

Fantova kavárna by byla zkrátka Mekkou všech nádražních povalečů.

Fantova kavárna by byla místem, kam byste mohli pozvat svoji holku.

Fantova kavárna by byla jediná literární nádražka.

Continue reading “Specialita ve Fantově kavárně”

Miloš není posh

V televizi tentokrát místo Miloševiće zpívá srbský Nohavica Đorđe Balašević, takže raději zase něco ze života knjaze Miloše.

S tou Karađorđeho smrtí to podle srbské pověsti totiž bylo trochu jinak. Karađorđe si spokojeně spal pod rozkvetlou třešní a snil o svobodné Srbiji, když vtom přiskočil knjaz Miloš a hbitě uťal svému bývalému příteli hlavu. Bezhlavý Karađorđe se ale jako správný rek ještě dokázal postavit a napůl vytasit šavli. Pak teprve jeho tělo definitivně kleslo k zemi.