O fotbalu a módě 2: Dlouhý vlas mezi nás!

Na přání čtenářů budiž druhý díl našeho seriálu věnován účesům. Kdo však čeká, že se tady budeme patlat v gelu na hlavě pana Beckhama a jemu podobných, ten ať si radši otevře Šťastného Jima. Nás zajímají chlapi, kteří do svého sestřihu vložili i kus srdíčka. Taky by bylo strašně jednoduché a podlé vzpomenout jen Martina Frýdka, Pavla Verbíře či Jana Suchopárka a jejich pamětihodné deky. Ti kluci v tom totiž často byli nevinně a navíc pozadu. Skutečné módní trendy tvořili jiní…

Continue reading “O fotbalu a módě 2: Dlouhý vlas mezi nás!”

Fotbal a móda 1: V tisku i v tlači

Nad sérií článků o fotbalu a módě jsem uvažoval už někdy od března. Myšlenka však ve mně definitivně uzrála až při pohledu na vývoj letošního mistrovství Evropy. Devadesátá léta jsou totiž zpátky v celé své otřesnosti. Na hru českého týmu se dá dívat jen za neustálého proplachování očí borovou vodou a výrobci fotbalových dresů si pletou trička s bankovkami. Je to tak, vodotisky se vracejí s plnou parádou.

Continue reading “Fotbal a móda 1: V tisku i v tlači”

Zadní Třebaň: držky vlastní, Karlštejn inclusive

Dobrá nádražka ještě žije,“ spokojeně vzdychala KZ, zatímco se jí v lehce zvlhlých očích zrcadlila betonová miniatura hradu Karlštejna.

Do Zadní Třebaně jsme přijeli na kole a schvácení. Přestava, že musíme navíc vláčet kola přes koleje nebo po schodech dolů do podchodu a po schodech nahoru, nás také příliš nerajcovala. Nicméně v tu chvíli se na druhé straně kolejiště zaleskla perla. Celou cestu na Karlštejn jsme si totiž přáli potkat útulnou nádražní restauraci s roztomilou zahrádkou a miniaturou Karlštejna. A tu byla! V celé své kráse se před námi zjevil Hostinec Mašinka!

Continue reading “Zadní Třebaň: držky vlastní, Karlštejn inclusive”

Když cover, tak revoluční. Když revoluce, tak v Pákistánu!

Luxemburgová: Karle, s revolucí je to bledý. Soudruzi se málo angažují a všichni jen vysedávají na Mimibazaru, o Zpovědnici ani nemluvě. Myslím, že za to může náš zatuchlý hudební repertoár, který nutně potřebuje oživit.
Internacionálu v podání jazzového bigbandu jsem zavrhla jako málo progresivní, ale zaujal mě tenhle cover od kapely Soul Flower Mononoke Summit. Zní to trochu jako japonský revival Šlapeťáků, ale bere mě ta lidovost a skvělý potenciál pro doprovod pouličních průvodů. Myslíš, že tím dokážeme pozvednout masy?

Continue reading “Když cover, tak revoluční. Když revoluce, tak v Pákistánu!”

Každý chce mít úspěch

Toto je marketing, přátelé! Napadlo by vás pojmenovat svůj nový produkt Úspěch? Jednoho indického výrobce tabáku to napadlo, a samozřejmě slaví safal, tedy úspěch. Deset gramů, tři rupie, deset minut motáku a tři hvězdičky z pěti za jemně pikantní chuť. Obzláště pikantní pak je, že když si zadáte heslo „Safal khaini“ do googlu, vyjedou vám jenom stížnosti zákazníků. Za poloviční cenu oproti veškerému konkurenčnímu zboží asi opravdu nejde čekat zázraky…

Continue reading “Každý chce mít úspěch”

Saráj Róhillá, Dillí: Dobrodružství v temných uličkách

Saráj Róhillá je menší odstrčené nádraží na okraji Dillí, které si NP pamatuje z roku 2005 jako místo vhodné k příjemně prozevlovanému odpoledni. V roce 2012 a v devět hodin večer je ale všechno jinak. Na nástupiště se v nebývalé hustotě snášejí hejna komárů a otevřeno má jen oficiální občerstvení Indických drah. A to je tedy něco.

Continue reading “Saráj Róhillá, Dillí: Dobrodružství v temných uličkách”