Naréndra Módí je bůh stylu, o tom žádná. Indický premiér svým vytříbeným vkusem oslňuje, kde může. Původně jsme sem chtěli psát složité rozklady o jeho 56palcovém hrudníku, ale nakonec jsme si uvědomili, že nám k jeho charakteristice vlastně stačí jenom jedna věta: Módí je od Néhrúových dob asi prvním Indem, který obohatil slovník světové módy o svůj vlastní artikl. Mixtape o Modi Jackets sice zatím nikdo nenahrál, naší módní policii však ministerský předseda dělá radost skoro každý den. Podívejme se tedy aspoň na jeho dvanáct nejlepších zářezů.
Koně, kuřata a život bez kontroly
Neděle odpoledne, závodiště Sha Tin, Hong Kong. Proceed to the sizzling wok counter, navádí mě velký nápis vyvedený v kombinaci angličtiny a kantonštiny. Jeden z mnoha stovek pokynů, podle kterých se místní obyvatelé každodenně posunují v davu a udržují pořádek a zenovou harmonii. Řadím se tedy taky do fronty a čekám na čínské grilované kuře a japonské pivo. Je potřeba se zásobit vším potřebným pro příjemně strávený dostihový den. Tak se alespoň téhle zábavě říkává v propagačních letácích a manických výlevech z lóže komentátorů. Jde samozřejmě o chlast a dostatek smaženého jídla. Cílem je nejspíš potenciálního gamblera macerovat v požitcích a dostat ho do bujaré nálady, ve které se začne rychle zbavovat peněz. Když jsme u toho, měli bychom si hned ze začátku vyjasnit základní princip – milovníci zvířat a sportu patří do psího útulku nebo na tenisový kurt, tady jde jen o bohapusté, společnost rozkládající, naprosto iracionální a nezodpovědné utrácení peněz. Nese to s sebou i několik přínosných věcí, ale o nich až později.
Ideamakeři, inovátoři a jiní spasitelé
Náš hejt začal klíčit už před dávnými lety, kdy jsme s Betlou poprvé vkročili do pražského HUBu, nic zlého netušíce. Na pódiu nějaký nerd vykřikoval své vize o robotických vychovatelkách pro děti a znudění freelanceři se zatím cpali organickými jednohubkami, bylo to k popukání. Nejlepším bodem programu se pro nás ale stala nástěnka u vchodu. Ve vkusně vybledlých odstínech na ní byli vyvedeni štamgasti tohohle trendovního kanclu spolu s mystickými popisy jejich džobů.
Plačící sirotci a čunkové oschlebíčky
… a taky vapřová pečeně, anglické dnídaně a vařenéklobsy. Ano, autentickou atmosféru Balkánu můžete nasát hned na pražském hlaváku po nástupu do rychlíku EC 273 Avala směr Bělehrad.
Turek ve skleničce a další hříchy nové doby
Na tureckém bazaru v Sarajevu jsme vlezli do malého krámku s kávou. Stařík v něm prodával – inu, kafe. Bosenské a dobré, v libovolném množství, ještě teplé z pražení. Jen co jsme vylezli ven, přitočil se k nám párek mladých českých turistů, kteří zmerčili krajany. „Jaký druh kafe kupujete?“ zeptal se týpek. Nevíme, jestli jsme mu měli odvětit, že výběrovou peruánskou faitrade robustu vysranou kriticky ohroženými lemury, nebo mu rovnou nacpat do krku takové to kvedlátko z frenčpresu. Ano, i na Balkáně jsme se střetli s kávovými fašisty.
Continue reading “Turek ve skleničce a další hříchy nové doby”
Love Tesla, eat shit and die
Chce se mi čůrat. A na kafe. Eurokrém! Kdy už se půjdem koupat? Je mi horko! Nebylo zbytí – jediná možnost, jak zabránit vzpouře ve vágusí redakci, byl výlet do muzea Nikoly Tesly. Nikdo ovšem nemohl tušit, že ve vile ve sluncem vypálené, indiferentní a vylidněné bělehradské čtvrti na nás čeká zážitek, jaký by nevymyslel ani Gogol s Kafkou dohromady.
Ostrov nad Ohří: Patnáct chlapů na černé rakvi
Fronta patnáctiletých cucáků s puberťáky na krku se vlní před vchodem do pekla v podzemí hotelu Thermal. Jen cucáky nejsou cucáky, ale stopy po nitrožilním vpichu mojita a dietní coly. Karlovými Vřídly táhnou zombíci z těch nejtemnějších útrob Duplexu a vkrádají se i na projekce argentinských minimalistických thrillerů. Jime, hochu! V životě každého muže přijde moment, kdy musí uznat porážku. Vyhlašujeme tedy evakuaci a na tratích rychlíků pánví drncáme pryč z města připomínajícího zasmrádlý šlehačkový dort na pultu lahůdkářství ve Vlkově ulici.
Continue reading “Ostrov nad Ohří: Patnáct chlapů na černé rakvi”
Koncerty, knížky a kosmonauti
Život v budoucnosti je pestrý a inspirativní. Zvlášť pro lidi, co mají smysl pro absurdno. Obama sjíždí váš účet na Facebooku, Sýrie se proměnila v krvavé ruiny, v Turecku začínají přicházet na to, že politika a náboženství jdou dohromady asi jako mojito se svíčkovou, a Česko se mezi tím fascinovaně kochá skandálem, který ze všeho nejvíc připomíná film Po přečtení spalte od bratrů Coenových. Gilotina na Staroměstském náměstí bohužel stále nestojí, a tak se zatím budeme muset zabavit jinak. Pokud si zrovna s krtečky nepovídáte o žrádle pro pejsky nebo nestěhujete zlaté cihly do Monaka, zkuste naše kulturní tipy…
Roboti, zlo a videohry
Každý den někde v Nevadě posnídá milý a celkem nezajímavý chlápek cornflakes z krabice, pošle děti do školy, přijede do práce a tam celý den sedí za obrazovkou s joystickem. U automatu na kafe flirtuje s kolegyni, se šéfem hodí řeč o fotbale, večer zase jede domů k rodině. A někde mezi tím jedním stiskem tlačítka zabije neznámého člověka. Nebo dva. Nebo rovnou celou rodinu či hosty na pohřbu.
Mrtvý klid nedělního odpoledne VIII
„Rozvedení? Čerstvě vdané? Přestěhovaní? Malé děti? Větší děti? Vysoká škola? Nezaměstnaní?“ popisuje Facebook své uživatele inzertním šamanům. A oni každé ráno zírají do statistik, cucají kafe a přemýšlí, jak lidem ještě líp a přesněji vnucovat hovadiny. Reklama je zlo a stejně nefunguje, mávnou rukou experti na chodbách univerzit. Pak v ní začnou pracovat.