Nausea naučila Dalibora housti
Jsi ta největší troska v časech prohibice. Válíš se na tramvajové zastávce na Žižkově, chroptění prokládáš nadávkami na ufony a kapitalismus a svůj poslední Bránik sis právě vycamrala na své TRIKO VÁGUS.CZ!
Continue reading “Všichni chcete naše trika a tajně nás milujete”
Ve tmě se potácely záhadné postavy, které si rozdíraly sandály o všudypřítomné kusy kamení a nadávaly v nesrozumitelném dialektu. Dlouhé řady zoufalců se svíjely žízní před stánky s pivem. Z černých děr ToiToi zurčela moč a vajgly jak z čokoládové fontánky v Harrods. Horizont pekla rámovaly temné siluety rezavých hutí a koksáren rýsující se proti oranžové noční obloze. Smečky šampónů se máváním svítícími náramky snažily uspíšit příchod Antikrista a okolo bloudil muž s tváří hrocha v rozkroku. Do toho všeho zlověstně bušily africké bubínky a kvílely klarinety. Ne, neocitli jsme se uprostřed oltářního triptychu od Hieronyma Bosche, ale na Colours of Ostrava 2012.
Continue reading “Colours of Ostrava 2012: Pot, krev a flitry”
Letošní londýnská olympiáda je akce tak absurdní, že severokorejská spartakiáda Arirang vedle ní působí málem jako nevinná rozcvička na skautském táboře. Z celého kolotoče protiteroristických a komerčních kravin vybírám jen několik specialit.
Luxemburgová: Karle, s revolucí je to bledý. Soudruzi se málo angažují a všichni jen vysedávají na Mimibazaru, o Zpovědnici ani nemluvě. Myslím, že za to může náš zatuchlý hudební repertoár, který nutně potřebuje oživit.
Internacionálu v podání jazzového bigbandu jsem zavrhla jako málo progresivní, ale zaujal mě tenhle cover od kapely Soul Flower Mononoke Summit. Zní to trochu jako japonský revival Šlapeťáků, ale bere mě ta lidovost a skvělý potenciál pro doprovod pouličních průvodů. Myslíš, že tím dokážeme pozvednout masy?
Continue reading “Když cover, tak revoluční. Když revoluce, tak v Pákistánu!”
Chcete poznat skutečnou podstatu lidské existence? Postupujte jako vždy. Googlujte.
Is there anybody out there?
Bratři a sestry!
Všem je nám víc než jasné, že se blíží konec světa. Už od začátku posledního roku naší civilizace hloubám, jakou podobu na sebe onen mayský silvestr vezme.
Mystické symboly se mi zjevily na obloze, v letu ptáků, v lógru od kafe i v divných svinstvech v tlačence z Billy. Nemluvě o tom, že polským městečkem tekla krev z kanálů, Ježíš byl transsexuál a do jasnovidectví se pustily i slepice.
Všechna proroctví a vize jsem uvážil a došel k závěru, že rok 2012 bude Rokem Chobotnice. Ano, svět bez nejmenších pochyb nakonec ovládnou hlavonožci.
Na síti občas narazíte na kouzelná místa. Chcete si na Amazonu koupit knihu o námořní dopravě nebo veselý zvířecí kostým a až po chvíli vám dojde, že na obrazovce před vámi je něco děsivě špatně. Pár lidí s přiměřeně zvrhlým smyslem pro humor se totiž sešlo v diskusních fórech pod nevinnými inzeráty, kde začali provádět jen to, co se od nich očekává – nakupovat, hodnotit, recenzovat a fandit novým, krásným výrobkům. Všeobecnou blbost a absurditu lidstva tím však podtrhli úplně dokonale.
Continue reading “Obří lodě, koňské hlavy a bohové Internetu”
Kam zmizel vždy ulízaný hrdina našich dětských snů? He? Pravda je nelítostná. Emigroval do Západního Německa a začal si říkat Andreas Dorau. Zůstala mu nezaměnitelná vizáž, jeho foglarovské ideály však sežraly syntetické drogy, blondýny s culíky a krutě rychlý pop. Dnes je již za zenitem své slávy, ale ve svém nejlepším období byl v rámci projektu Die Doraus & Die Marinas neodolatelný. Abyste se stali hvězdami německé nové vlny, stačilo navléci bílé kvádro, namalovat obličej na zeleno, nebo se třeba válet na obří bibli. No, posuďte sami…
… víte co. A věděli to už v roce 1928 na Letné.
Pod stromečkem mi letos přistála kniha s velkým Gagarinem na obálce. Už to je samo o sobě důvodem k radosti. Po otevření publikace „Syn Ruska“, vydané ke dvacátému výročí prvního letu do vesmíru, se pak na mě vyvalila extrémní porce sovětského kosmického kýče. A to je, jak každý ví, ten nejvybranější výtvarný styl na světě.