Nausea naučila Dalibora housti
Expedice do moldavské nádražky se chystala dlouho. V podstatě jsme si představovali, že půjde o něco obdobného, jako je legendární expedice Kryštůfka Robina na severní točnu (viz Kapitolu 8). Minimálně světovou stranou a počasím by to odpovídalo – Moldava se nachází v lesích na severu Čech, na hranicích s Německem a intenzivní přeháňky trvaly už od pátečního večera, kdy jsme z Prahy vyrazili směr Ústí nad Labem.
Continue reading “Moldava: Nebelovina v Krušných horách a svatý boj proti ČD”
Nádražní restaurace dokáží být silně návykovým fenoménem, trochu si tak představuji úzus heroinu. Proto jsme se svrbění našich drážních duší a absťák rozhodli zahnat organizovaným letním výletem, v rámci kterého jsme se nádražek měli nejlépe přesytit.
Continue reading “Středočeská drážní expedice, na jejímž konci čeká kotě zvané Tácek”
Byli jsme na cestě do vesnice Moldava na hranicích Čech s Německem, kde nás měla čekat výjimečná nádražka (disponuje svou stránkou na Facebooku, prý také poctivou pivokuchyní a tamní nádraží s přerušenými hraničními kolejnicemi za sebou má nějakou historii). Spletité cesty ČD nás dovedly do Teplic, kde jsme měli přesedlat. Teplický autobusový spoj ale jaksi neexistoval, tamní autobusové nádraží zažilo lepší časy a šoféři Karos se na směnu zřejmě vykašlali. Tedy příště.
Ústí nad Labem má sice nově zrekonstruované nádraží, kde dominuje ocel a sklo, kde najdete sterilní čekárnu i všudypřítomné Pont sámošky a Fornetti, ale pro nádražku už místo nezbylo. Rekonstrukci sice nádraží potřebovalo jako sůl, ale s cenou celé operace ve výši 45 milionů se mohlo najít pár peněz aspoň na nějaké to bistro, ba nejlépe pivní svatostánek. Nevím, jak tomu bylo dříve; nechť se znalci ozvou, jestli bylo Ústí poctěno výsadou nádražní restaurace. Můj soukromý tip je, že tam prostě být musela. Ocitujme Českou televizi:
Continue reading “Ústí nad Labem: Celý je to jen vo píchání!”
Smíchovská Oáza je pojem. Ověřena generacemi pivních elitářů, klasických výpitků i obyčejných cestujících si stále drží své místo v podivuhodném kraji smíchovském. Hřejivá blízkost staropramenného pivovaru a stejný mok v kríglu pak jen ilustrují, že provozák je znalý pivních mravů a ví, co se sluší. Vlastně na mě padá smutek, že na této trase necestuji vlakem o něco častěji.