Nausea naučila Dalibora housti
Nejkratší cesta od pokladen na perón Masarykova nádraží vždycky vedla přes lahůdky T Tip. Už nevede. Tak dlouho jsem odkládal sepsání recenze, až mi lahůdkárnu zavřeli. Pojďme si tedy nostalgicky zavzpomínat na oschlé větrníky a pivo nevalné úrovně za pražské ceny. Budete mi chybět…
Continue reading “Lahůdky T Tip, Masaryčka: Na pražském pohřbu”
Ač se členové redakce vágus.cz sešli ze všech koutů Čech, Moravy i Slezska, v matičce Praze žijí již pěknou řádku let. Jedenáct koček nás ovšem jednou (v dobré víře) přemístilo do Brna, takže bychom se vlastně mohli podívat, co se v tomhle městě děje (a taky bychom mohli trochu vyrovnat náš typický pragocentrismus).
Když přijdu do klubu, mám triko Lahar,
na stage si beru Good White Night Pride.
Koncert(y) týdne:
SHELLAC + AMAVO
18. 5., Divadlo Dobeška, 20:00, 400,-
„Steve Albini – Bob Weston – Todd Trainer – start 1991 – At Action Park – Terraform – 1000 Hurts – Excellent Italian Greyhound – rozebírání bubnů live – slazený mlíko – oranžový trika – světový kecy – geniální koncerty – no guestlist – žádná nová deska – ale koho to sere – předkapela Avamo z Itálie – Dobeška – 18. května 2013 – konec hlášení.“ Osobní – hluboce lidský – příběh: nikdy, nikdy si nechodím pro podpisy (knih, desek, čehokoliv), nešla jsem dokonce ani za Markem Laneganem, kterého miluji. Jen jednou jsem udělala výjimku a od té doby schovávám doma lístek z Akráče s podpisem Steva Albiniho… takovej to byl tehdy koncert!
Každý den někde v Nevadě posnídá milý a celkem nezajímavý chlápek cornflakes z krabice, pošle děti do školy, přijede do práce a tam celý den sedí za obrazovkou s joystickem. U automatu na kafe flirtuje s kolegyni, se šéfem hodí řeč o fotbale, večer zase jede domů k rodině. A někde mezi tím jedním stiskem tlačítka zabije neznámého člověka. Nebo dva. Nebo rovnou celou rodinu či hosty na pohřbu.
Jak jsme slíbili, tak činíme. Která stanice pražského metra ukrývá ve svém vestibulu tento prvek?
Určitě jste si všimli, že pražské metro právě dnes slaví 39 let. My jsme čirou náhodou právě dnes objevili tuhle historickou brožurku, která byla vydána v roce 1974 u příležitosti zahájení provozu. A o tu si dnes odpoledne zasoutěžíme v dalším díle naší poznávací soutěže!
Akce týdne:
PODĚKOVÁNÍ TOALETNÍ PANÍ
6. 5., divadlo Archa, 18:00/ 8. 5., HaDivadlo Brno, 18:00
Prohlášení k této akci je na nás možná až trochu moc rádoby vtipné, s cílem petice ovšem rozhodně souhlasíme. Nedostatek veřejných toalet je znakem pohrdání chodci (a možná i cyklisty). Přitakáváme autorům, že zmizením mnoha veřejných toalet došlo k sociálnímu vyloučení chodců, bloudivců, dětí, starců a městských romantických typů (tzn. vágusů, pozn. redakce) na okraj společnosti, byli nedůstojně zahnáni do posledních zbylých keříků, do dvorů a tmavých koutů. Je potřeba naším radnicím dát znovu vědět, že ulice patří nám a že máme právo na jejich důstojné obývání. A k tomu patří i právo důstojně čůrat a kakat (my holky o tom víme obzvlášť svoje…).
Akce týdne
AKČNÍ DNY
Aktivizovat jste se mohli už minulý týden a úspěšně můžete pokračovat i nadále, protože ve středu je sice volno ale zároveň i svátek práce. A lásky. Láska se nejlíp provozuje doma, ale dneska je tom s bydlením fakt špatný. V úterý 30. si o tom můžete jít popovídat na debatu Krize bydlení a jeho alternativy. Zúčastní se mnoho povolaných – němečtí squatteři, zástupci Nového prostoru, sdružení Konexe, Centra pro společenské otázky a další. Jak píšou organizátoři: Na prvního máje se demonstruje. Konkrétně od 14:00 na Náměstí Republiky. Protože prý skončila party pro všechny ty, co profitují z krize a problémů ostatních. Naše party tím ale naopak začíná…
Co dělá Majáles takovým, jaký je? Jsou to lidé, kteří se ho účastní. A ti lidé jsou jací? Příjemní, mladí, pozitivní…
Když na mě se začátkem jara začaly na netu vyskakovat reklamy s odpudivou grafikou a texty, proti kterým zní upoutávky na sto padesátou osmou řadu Superstar jako Píseň písní, došlo mi, že už je TO tu zase. Až do rozkliknutí oficiálního webu Českého majálesu jsem ovšem netušila, že nejlepší výraz pro definici téhle zdegenerované tradice zní PEKLO. Výše citované věty hned z úvodní stránky mi to ale naznačily víc než jasně.